Gympl

7. dubna 2012 v 15:04 | majk |  recenze
Dlouho jsem se na tento článek chystal a teď stejně nevím, kde začít. Gympl je totiž jedním z nejsqělejších a nejplnějších filmů, jaké u nás za posledních 20 let vznikly. (Mimochodem na ČSFD dostal "celých" 60%, což toto tvrzení jen podporuje.)
Ale jak psát o filmu, který nemá žádný děj, ale přitom je napěchovaný charaktery, problémy i tématy k zamyšlení? A co víc, není v něm ani jediná kladná postava!
Maturoval jsem v roce 1991 a tak jsem měl poslední možnost zažít zlatou éru českého vzdělávání. Od té doby se však mnohé změnilo. Z předních světových příček vzdělanosti (podle výzkumů z počátku 90. let) spadli jsme do šedého průměru současnosti. A to je fakt. Školy přizpůsobujeme požadavkům žáků a učitele používáme jako hromosvod pro rodičovskou neschopnost a neochotu věnovat se vlastním dětem. Disciplínu jsme vyměnili za demokracii. Film Gympl jistě není přesným obrazem současného školství a nehledá nějaké zásadní odpovědi a řešení, avšak nabízí pestrou paletu postav, z nichž každá charakterizuje vlastní problém.
Vorel ml. je chlapec ze sociálně nižší vrstvy a neúplné rodiny vybíjející svou pubertální energii v nezákonném prostředí malířů grafiti. Mádl je jeho protipólem - bohatý a rozmazlený synek úspěšného podnikatele, který si díky svému otci a nekonečnému přítoku peněz může dovolit prakticky naprosto cokoliv. Pak tu máme Lenku Juroškovou jako atraktivní roštěnku testující hranice svých půvabů a možnosti manipulace muži a Martinu Procházkovou hrubě psychicky týranou sadistickým otcem (za tiché podpory vlastní matky, která je ráda, že si excelentní Tomáš Hanák nevybírá jako oběť právě ji), což ji dovádí na pokraj duševního zdraví a má zásadní vliv na její vztahy s ostaními přáteli.
Proti nim stojí postava sice schopné, ale bezmocné ředitelky Holubové, která se snaží celou školu držet pohromadě navzdory nedostatku kvalitních pedagogů, finančních prostředků a sebemenší spolupráce s rodiči a idealistický učitel Matonoha, který se snaží nabourat zaběhlé a osvědčené gymnaziální postupy přehnaným přátelstvím se studenty, což je mu na konci osudným. Jeho poznámka o tom, že bychom místo přednášení povinných osnov měli se studenty hledat to, co je opravdu zajímá, svědčí jasně o tom, že by lépe plnil své úkoly na základní škole. Podle mého názoru dítě, které se přihlásí na gymnázium, nejvíce zajímá studium. A pokud to tak není, tak je něco špatně.
Ostatní postavy jsou spíše karikaturami či komickými postavami, doplňujícími seznam běžných typů:
zahořklý starý profesor, homosexuální tělocvikář, (v současnosti všudypřítomná) zhulenka atd.
Líbí se mi, že film ukazuje vztahy a problémy z obou stran. Jak ze strany dětí, tak i dospělých. Pro všechny je však fatální absence jakékoli autority. Přirozené či umělé.
Děti jsou děti a takoví jsme byli i my. Při sledování jejich dobrodružství a lumpáren, které se v tomto filmu omezují poze na chlastání a hulení, jakoby je už nic jiného nezajímalo, jsem uronil slzu a zavzpomínal na časy, kdy i Majk míval trojky z chování. Jejich rodiče jsou však buď bezmocní ubožáci, arogantní namyšlenci nebo sadističtí psychopati a s takovými lidmi sedět doma je fakt o rozum. Není koho poslouchat, není z koho si brát příklad, takoví totiž být nechceme!
Umělá autorita ze strany pedagogů a školy však také nefunguje. Zoufalí otrávení učitelé se jen bezmocně snaží přežít ve zdraví další den a protlačit žáky přes závěrečné zkoušky tak, aby co nejdříve opustili ústav. Není jak je přinutit dělat to, co si sami zvolili, nejsou žádné páky. Spíše naopak.
Absence autority je podle mého názoru jeden z nejhorších problémů naší současné společnosti vůbec. Stejně jako ve filmu nakonec určuje pravidla ten, kdo si je může koupit.
Jaký potom div, že máme hromady absolventů sice s maturitou, ale s minimem znalostí. Jaký div, že při pouhé zkoušce lehčí verze státní maturity z rodného jazyka českého projde sotva každý druhý student. Jaký div, že ministr školství podává demisi, když vláda místo potřebných reforem ustupuje nátlaku několika hloučků protestujících "věčných" studentů....
Ale zpět k recenzi. Přemýšlel jsem, jestli je něco, co se mi na filmu nelíbilo. Bylo to věru těžké, ale když mám něco jmenovat, tak to je výkon pana Vorla staršího a filmová hudba, která je sice temně sqělá a je v ní krásné napětí, ale po půlce filmu již dost monotónní a otravná. Nic ve zlém, pane Wich, ale považoval jsem vás za větší kádr. Jinak se filmu vážně nedá nic vytknout.
Závěrem snad jen tolik: Mám rád "antikoncepční" filmy a Gympl je rozhodně jedním z nich. Ale vzhledem k tomu, že jsem se rozhodl v tomto směru nemít na výběr, doufám, že obstojím trochu lépe. Asi těžko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama