Útěk ze Sibiře

30. září 2011 v 12:58 | majk |  recenze
Nevýhodou Hitlera bylo, že musel stavět své tábory uprostřed Evropy. Dříve či později se to muselo provalit a nad ukrutnostmi, které se tam prováděly, dodnes žasne celý svět. A přitom otec všech lágrů - tatíček a generalisimus - provozoval tuto praxi dávno před a dlouho po židovských spalovnách. Hlavní metoda likvidace vězňů byla samozřejmě stejná: velmi tvrdá práce, minimum odpočinku, téměř žádné jídlo. Asi jediný rozdíl byl v tom, že Stalin nebyl takový idiot, aby si likvidoval otroky tak rychle jako Hitler - životnost jeho pracujících vězňů se počítala v týdnech! Sibiř nebyla zdaleka nejhorší destinace, tam se stále jezdilo do vězení. Samozřejmě existovala i místa, kam se jezdilo na smrt. Kamenná tundra dálného východu spolykala tisíce vinných i nevinných.
Způsob, jak se dostat do lágru byl však stejně prostý i absurdní na obou strannách. Pokud vám na jedné straně stačila jiná rasa, na druhé to bylo třeba špatné vzdělání. Náš hrdina se dostane do gulagu z podobného důvodu. A tak sledujeme jeho příběh od uvěznění přes odyseu až po znovunabytí svobody v exilu.
Úvodní kapitola ukazuje život a pravidla gulagu, který je pro hrdiny jakýmsi přijímačem pro to, co prožijí. Vlastní road movie začíná útěkem skupinky vězňů, pod vedením našeho poláka. Plán je jasný: dojít po vlastních asi 500 km k Bajkalu, potom asi 500 k hranici, čímž uniknout ze Stalinových spárů. Zjištění, že Mongolsko je komunistické je pro skupinku přeživších docela šok. Touha po svobodě je však žene dál. A tak putují přes Čínu, Tibet až do Indie, kde konečně nalézají, co hledali.
Hle, jak se dají tisíce kilometrů a měsíce strádání nacpat do dvou vět. Myslím, že si nikdo z nás nedokáže představit ani zlomek toho, co musela partička dokázat. Film z jedné strany ukazuje, jak lze pod tlakem nutnosti oprostit lidské potřeby na naprosté zvířecí minimum, aby z druhé strany vynikla lidská soudržnost a podpora. V dnešní době nestřídmosti, umělosti a plýtvání, kdy je lidem zatěžko udělat jen pár kroků pěšky, už ani nechceme uvěřit, že je něco takového možné. Proto mám rád pravdivé příběhy.
Kromě sqělých hereckých výkonů, mezi kterými mě nejvíc dostal Colin Farrell a jeho postava ruského kriminálníka, těží tvůrci i z nádherných scenérií Asie od severu k jihu. Díky nim přežijete některé poněkud zdlouhavé pasáže, které měly nejspíš za úkol ujistit diváka, že cesta byla faaakt dlouhá. Ruka mi sice cukala, ale po ovladači jsem sáhnul jen asi třikrát.
Útěk ze Sibiře zkrátka stojí za to vidět. Jednou rozhodně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama