Co říkal Prot

24. července 2011 v 10:01 | majk |  játra
K-pax je naprosto nadčasový a geniální film. Dějem se tu nebudu zabývat, protože jestli jste ho ještě neviděli, tak máte nejvyšší čas! Geniálně natočené, herecké výkony, pla pla pla...prostě úža. Jsem spíše na akčňárny a proto zřídka narazím na film s takovým vnitřním obsahem.
Filmů z prostředí psychiatrické léčebny je několik, nejslavnější asi Formanův Přelet. Všechny však ukazují na náš xenofobní přístup k lidem, kteří jsou jiní - my jim s oblibou říkáme nemocní. Nevím, jak Miloš Forman, ale autor K-paxu měl jistě něco proti doktorům a léčebnám. Zkusím se tedy na to mrknout jeho očima...
Prot jen tak stál vedle oběti přepadení a nebránil se policii při bezdůvodném zatýkání. Navíc byl na nádraží bez zavazadel a tvrdil, že nepřijel vlakem. Toto bylo důvodem odvozu do blázince a podávání koňských dávek uklidňujících prostředků. Někteří lidé na tom mohou být samozřejmě hůř, ale je to důvod pro dlouhodobou izolaci a intoxikaci? Rozhodně je to nejpohodlnější. Nechceme mít takové lidi na očích. Navíc doktorům se moc hodí.
Ach ti doktoři. Všemocní a vševědoucí. Mají diagnózu pro vše, co je jen trochu mimo ideál. To znamená, že má nějakou diagnózu asi 95% populace. Ale můžeme si za to sami, to uznávám. Jsme zvyklí jít za doktorem, kdykoli je nám špatně. I když víme, že si za to můžeme sami. Víme přesně, co nám je, proč nám to je a co bychom měli udělat, aby nám to nebylo. Přesto za ním jdeme a doufáme, že nám dá zázračný lék, abychom nemuseli přestat pít a kouřit, začít zdravě jíst, sportovat a hlavně odpočívat.
Ale zpět na K-pax. Srovnání Protova a doktorova přístupu krásně ukazuje náš přístup k "pacientům". Doktor se drží svých šesti diagnóz, které se hodí téměř na všechno. Jak na běžícím pásu dostávají pacienti razítko do umístěnky a seznam léků. Léčebná sezení si pamatujeme spíše od Formana, ale stále nechápu, k čemu je nekonečné omýlání příčin, když se s tím potom nijak nepracuje. Hučení do lidí, co by měli a neměli dělat, snad nefunguje ani u těch "normálních". Zmínka konsilia o testech léků tak dává jasnou odpověď na otázku motivace.
Prot poznává lidi a jejich problémy a nabízí sice netradiční, ale účinná řešení. Slovy pana Freemana z Božského Evana: když někdo žádá o to, aby byl statečný, dá mu bůh statečnost nebo příležitost být statečný? (No být bůh doktor, sebere mu tu touhu.) Stejně Prot nenabízí řešení, ale cestu. A v neposlední řadě naději. Vystresovaným a unaveným pacientům dává rozptýlení a něco k přemýšlení. Snaží se oživit sterilní prostředí nemocnice, které jen zvyšuje napětí a depresi. A ejhle, zdánlivě ztracení lidé, nereagující dlouhá léta na jakékoli podněty, začínají spolupracovat a zapojovat se.
Nikdy jsem v blázinci nebyl, ale jistě vím, že by se mi líbilo "stonat" spíše než v bílé zamřížované cele v domáckém prostředí připomínajícím "normální život". Nemocnice nám akorát stále připomíná, že jsme nemocní. To je v tomto případě dost na škodu, nemyslíte?
A teď už musím letět. Čeká na mě Prozac a sezení:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama