Medal of honor: Not for one

21. června 2011 v 10:39 | majk |  recenze
Medal of Honor si vždy držel renomé špičkové FPS. Ale je jiná doba! Host vyhazuje vrchního a série opustila teritoria druhé světové války i vlajku FPS a vydala se stíhat Call of duty v aktuálnosti a multiplayeru. Stíhat říkám jen proto, že jako první jsem hrál "Black ops". No hrál, vydržel jsem 4 levely. Pak jsem to vypnul. Nebavilo mě totiž za někým hodinu běžet (BTW: když se chcete rozhlédnout po okolí a on vám trochu pouteče, tak jste prohráli...) pak si dvakrát vystřelit a vyslechnout pětiminutový rozhovor v angličtině. Ale zpět.
Poslední díl, nazvaný prostě jen "Medal of honor", nás zavádí na současný blízký východ. Jako člen speciální jednotky provádíte různé záškodnické akce. Pestrost lokací, úkolů a především zbraní je převeliká. Tu čistíte ruiny vesnice, tu letecké vrakoviště, jindy se plížíte do nepřátelského tábora, abyste nepozorovaně něco prohledali, atd. atd. Mise jsou navíc pěkně vrstveny tak, abyste si vyzkoušeli role všech zúčastněných útočníků. To znamená, že v jedné si na zemi z úkrytu voláte leteckou podporu, abyste v další jako střelec v letadle či vrtulníku srovnali něco se zemí. Právě letecké mise příjemně osvěžují mysl poněkud otupělou z naprogramovaných pozemních akcí.
V těch totiž (stejně jako v Black ops) neustále visíte někomu za zadkem a děláte přesně to, co se vám řekne. Singleplayer nejenže nenechává skoro žádný prostor, ale v určitých pasážích hry jsem dokonce musel na několikrát přicházet na to, co se po mně naprosto přesně chce. Jinak smrt. Velmi otravné a rušivé!
To ukazuje na další nedostatek hry:(opět, zase a stále) chybějící lokalizace. S titulky by hra poskočila o značný kus hratelnosti a zábavy dopředu. Předně byste hned věděli, co máte dělat - velmi praktické. Dále byste věděli, proč to máte dělat. Nezlobte se na mě, ale HRDINNÁ americká přítomnost na blízkém východě je pro mě stejnou záhadou jako třeba v Africe. Jako hrdinnou ji samozřejmě prezentují různé hry a filmy. Já se ale stále nemohu ubránit rozpačitosti, zda po mně náhodou nestřílí někdo, komu prostě jen bez dovolení lezu na jeho dvorek.
Přes všechny tyto svízele se však rádi přenesou všichni, kdo si chcou vyzkoušet přehršel zbraní z vybavení americké armády. Nepoznám sice, do jaké až míry jsou všechny autentické, ale vypadá to rozhodně sqěle. Ať už držíte v ruce odstřelovačku a dáváte na vzdálenost kolem kilometru jeden headshot za druhým nebo třeba volíte z tří různých zbraní v letadle nad nepřátelskými jednotkami. Při takovém arsenálu se nelze nepozastavit nad otázkou, co tam ti amíci dělají tak dlouho....stačí jeden frajer s mobilem a baterkou a půlka Afgánistánu je v troskách....
Jenže mě tohle až tak nebere. Kámoše na multi nemám a v singlu si rád určuji vlastní taktiku, která je zpravidla zcela jiná, než tvůrci her očekávají. Pokud si tedy budu chtít oddychnout od mzáků a mutantů, zvolím radši Airborne. "Medal of honor" nechám mladším, současnějším a kolektivnějším pařanům. Roger. Over.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama