Červen 2011

Králova řeč

29. června 2011 v 11:02 | majk |  recenze
Už když tento kvůli oskarům očekávaný film dorazil na pulty, zdráhal jsem se ho shlédnout. Nemohl jsem totiž přijít na cokoliv, co by mě na filmu zajímalo. Moje milovaná žena mi však přesto umožnila tento snímek vidět. Tož fest do teho!
Koktavý druhorozený se konečně a definitivně znemožní při povinném veřejném projevu. Metody tehdejších doktorů jsou na vlas podobné metodám, jakými chtěl jeho nedostatek "léčit" jeho otec. Je nasnadě, že cesta násilí a křiku problém spíše prohlubuje a Albert v pomyslné bezpečné vzdálenosti od trůnu na léčení rezignuje. Ne tak jeho žena. Ve snaze ulevit a hodit manžela do pohody nalézá na doporučení pana Logua. Svérázný a sebevědomý léčitel nejenže dokáže překonat povýšenost královské dvojice, ale kupodivu vykazuje i výsledky. Hlouběji a hlouběji noří se do příčiny problému aby na samém dně nalezl trosku, od malička týranou rodinou i protokolem.
Tento komorní až banální příběh rámuje skutečnou meziválečnou historii královské rodiny. Starý král umírá a následník trůnu abdikuje kvůli zakázané lásce s rozvedenou ženou. Tím se náš ubohý hrdina stává králem říše na pokraji druhé světové války. Šmitec.
Výraz "komorní" je v tomto případě skutečně na místě. Jestli je to tím, že je film anglický nebo je to touha ukázat civilnost královské rodiny vyjde na stejno. Nudit se však ani přesto nemusíte. Fenomenální výkon hlavního představitel vynahradí absenci všech mých oblíbených filmových ingrediencí. Snad kromě zábavy. I tak ale myslím, že je to na "3 hvězdy". Víc ale ne.

F. 3. A. R. - první setkání

29. června 2011 v 10:26 | majk |  recenze
Šel jsem rychle. Jako nadržená guma, co dostala svou první bouchačku. Amokem posedlý žoldák s krví zamlženým pohledem. Vtáhlo mě to a bavilo. Co ubylo na atmosféře, to přibylo na výzvách. Tak ještě jednoho: z úkrytu omráčit granátem a pak ve zpomalení brokovnicí do hlavy - pět much jednou ranou. Prásk!!! Když jsem se probral, byl už konec. Poněkud dříve než jsem čekal. Damn!
Na konci dvojky je Alma těhotná. Dalo by se tedy předpokládat, že jsme s bráchou její děti. Sakra! Nadpřirozené dědictví není to jediné, co nám odkázala. Taky vojáky, úchylné doktory, pokusy a utrpení. Mastera Evila sice vychovali podělaní belgičani, ale s tímhle se nedá srovnat nic. Jednou musel hrnec přetéci. Pak už zbyla jen smrt. Smrt těch sviní. Sladká chuť na jazyku, směs krve, prachu a adreanalinu. Moje oblíbená strava.
...
Takhle by se dalo pokračovat dál a dál. F3AR je skutečně adrenalinová záležitost. Ve snaze vytěžit téma do mrtě přichází další díl s osudy Almy a jejich příbuzných. No Almy, předpokládám, že ta ztýraná a polomrtvá roštěnka byla Alma, ale to je asi fuck. Jde hlavně o to, že její děti léta mučili a programovali, což v nich zanechalo hluboké rýhy a je potřeba se s nimi vypořádat. Násilím, samozřejmě. Toliko k příběhu, víc jsem nepochopil, hádejte proč....
Project origin je jedna ze tří her, které jsem dohrál na nejtěžší obtížnost. Nejsem žádný bojovník a dělám to jen, když to stojí za to. Proto jsem se na F3AR dost těšil. Zkoušel jsem i demo a byla to pecka: chození po stěnách na bok zhrouceného domu, propadávání okny místo po schodech bylo přesně v duchu FEAR. Hm. Možná jsem měl zamlžené oči více než obvykle, ale tuto scénu jsem hledal ve hře marně:-( Náplastí byla akce v hypermarketu. Prodírat se poloobydlenými troskami regálů, bloudit mezi mrazáky, to se nestane každý den. Tím ale nadšení končí. Dál už je to zase "podobné jako". Dost zklamala bojiště. Nevím, jestle je to qůli multiplayeru nebo co, ale narozdíl od milého předchozího dílu s nepřáteli téměř na každém kroku a stísněným plazením při zdech chodeb, kde na vás mohl kdykoli někdo vyletět, zde se boj soustředí na určitou lokaci, kde vás hra zavře, takže běháte pořád dokola jak křeček a dokud všechny nezabijete, nepustí vás dál. Fakt jsou tam dveře!
Nepřátelé jsou dvojí. Staří známí a noví hoši. Staré si nemusíme dlouho představovat, jen dodám, že jsou občas překvapivě chytřejší než by se čekalo a jejich věčné volání:"schovávání ti nepomůže" je skoro až vtipné. Z nových nutno jmenovat jakési ohnivé pejsky, jejichž existenci moc nechápu a bigbosse procházející zdí, jejichž existenci moc nechápu. V neposlední řadě tu máme nového "elektrikáře", který umí chrlit nepřátele a jehož existenci moc nechápu. Pevně doufám, že jsou všichni logicky vysvětlitelní! (A že se ta informace jednou dostane i k Majkovi.)
Málem bych zapoměl na nasrané obyvatele supermarketu. Se záhadně zabudovanou výbušninou v břiše....hm, asi nová jokerovská móda.
Jinak hra nabízí úplnou novinku v plnění jakýchsi výzev za body. 10 zabití z krytu, 30 mrtvých v řadě, 50 zabití brokovnicí, 200 sekund ve zpomalení, atd.... Podle mě není možné splnit všechny najednou, ale je zábava to zkoušet, vo tom žádná.
F3AR je chytlavá adrenalinová akce, od které se špatně odchází. A ještě nikdy jsem nezabil tolik nepřátel nožem nebo kopem. Pokud tedy neradi "hledáte" a chcete si dobře zastřílet, tak vřele doporučuji. Díky délce hry bych však radši počkal, až bude v platině za 599. Jinak dobrý.

Lego Star wars 3 pro PSP

25. června 2011 v 17:06 | majk |  recenze
Lego hry mám fakt rád. Na psp je to naprosto ideální zábava. Moje seznámení s nimi bylo u Batmana, kterého dodnes považuji za nejlepší "díl". Děj se nedržel žádného filmu, sranda, žádné mluvení, spousta hratelných vozidel a postav a každá má jiné chvaty....bájo. Pak jsou tu Star wars: kompletní sága. Tam je sice fantazie trochu brzděna návazností na filmy, ale užijete si přesto až až. Zážitek trochu ochuzuje věčné sekání světelným mečem.
Harry Potter 1-4 přišel s novým systémem levely-Bradavice-Příčná ulice. Nic proti, bohužel Bradavice jsou velmi rozsáhlé a složité a mapu nemáte. Navíc se na některých místech dá dokonce cestovat v čase, takže najít všechny skryté věci je těžké i s detektory. Navíc se tu hledají jacísi "studenti v nesnázích", pro které detektor neexistuje a hledání je tudíž spíše otázkou náhody. Škoda.
Star wars 3 se řídí novým seriálem z Lucasovy dílny. Zkoušel jsem na to koukat, ale bylo to hodně dětské a krátké. Do hry jsem tedy vstupoval bez znalostí předlohy. Nevadilo to. Po zkušenosti s Potterem došlo k velmi výraznému zjednodušení hry. Projdete si story a bez větších potíží najdete potřebné kostky násobící skóre, čímž záhy získáte potřebné postavy pro free play. Detektory se sice najít nedají, zato vám hra přesně řekne, kolik se v každé kapitole nachází minikitů. Takže vlastně dost brnkačka. Neboli - snadná platinovka.
Co mě štvalo, byla nejen délka hry, ale především dlouhé nahrávání na začátku i během jednotlivých levelů. V Batmanovi byla každá úroveň rozdělena na 2, maximálně 3 obrazovky. Zde existují místa, kde jen projdete po schodech a opět čekáte dlouhé sekundy na pokračování. Ještě jedna věc mi poněkud komplikovala hraní: žádný level se nedá opustit dříve bez ztráty všeho, co jste do té chvíle našli. Takže si nemůžete dojít do první kapitoly pro ten poslední minikit, co vám chyběl a valit pryč. To je oproti všem předchozím dílům novinka. Velmi otravná. Zvenku by se tedy zdálo, že je hra docela odfláknutá. Ale ruku na srdce....skočil jsem po ní jako po všech ostatních.
Příští týden jedu na výlet a vypadá to na nějakých 5 hodin v autě. Už mám připravené Lego Piráty z Karibiku;-)

13 aneb dejavu

25. června 2011 v 9:41 | majk |  recenze
Nejsem vůbec na horory. Existuje sice pár vyjímek, ale všichni víme, co vyjímky dělají... Jednou z nich je i Hostel. Zobrazovat lidskou zvrácenost je ve filmech normální, fantazie nevyčerpatelná. Hostel se mi líbí hlavně proto, že je uvěřitelný. A jestli žádné takové "zařízení" neexistovalo před uvedením filmu, pak jsem si jist, že si ho někdo už otevřel. Chytat nadržené blbečky po ulicích a prodávat je úchylům na pokusy je přeci tak snadné...
Film 13 je podobný. Není jasné, jestli je založen na skutečné události, ale na uvěřitelné rozhodně.
Mladý elektrikářský učeň využije poněkud bizarní šance ke krádeži dopisu slibujícího rychlý velký prachy. S odhodláním až naivním vrhá se po hlavě do smrtelné hry. Stane se účastníkem turnaje v zabíjení. Klídek, žádné násilí, prostě někomu přiložíte bouchačku k hlavě a doufáte, že vystřelí. Jeden den, tři kola, finále a pokud jste ještě naživu, valíte dom o dva melcky těžší.
Žádné velké obsazení, žádné rozmáchlé produkce, prosté zpracování zajímavého námětu. Mimochodem vzpoměl jsem si při tom na Propast. Jistě znáte sci-fi thriller přitažlivý podmořským prostředím. Jednu věc mají filmy společnou - několik mnoho možných konců. Holka se utopí, holku vzkřísí, robota odstřihnou, chlápek umírá, chlápka zachrání, všechny zachrání... Jenže u 13 je to neustálé protahování dost otravné. Už už vstáváte k lednici a čekají vás ještě tři...
Má to ale jeden háček. Jmenuje se Ruská ruleta. Francouzsko/gruzínský film z roku 2005. Který měl mimochodem původní český název také 13. Když se řekne remake, představím si uchopení starého filmu a vytvoření nového pohledu pro současného diváka. Takhle to alespoň fungovalo třeba u 60 sekund, Kruhu, nebo Souboje titánů. Jenže Třináctka kopíruje Třináctku skoro záběr po záběru a aniž by to bylo kde zmíněno, tak máte pocit, že dostali dva lidi do ruky ten samý scénář. Čertví proč.
Takže pokud máte zájem, vyberte si francouzskou verzi. Přišla mi syrovější a hustší, ale hlavně - byla originální. Vykradačům zdar!

Opravdová kuráž

24. června 2011 v 10:28 | majk |  recenze
Je málo tvůrců, u kterých je těžké šlápnout vedle. U Coenovců to v podstatě nelze. Díváta-li se na jejich filmografii, tak chcete vidět opravdu vše! Kdo jiný může tohle říci?! Možná pan Kubrick, pan Spielberg...."to jsou ovšem svatí", že....?
Tvůrci Lebowského, Lupičů paní domácí a Bratříčku, kde jsi se tentokrát rozhodli pro žánr western.
Mattie je teprve 14 let, ale malá už rozhodně není. Je chytrá, vzdělaná, sebevědomá a má pro strach uděláno. Poté, co jí bandita zabije otce, vezme věc do svých rukou a rozhodne se přivést muže ke spravedlnosti. Na malou holku slušná kláda. Ovšem kuráž v těch nejrůznějších podobách musí projevit nejen ona, ale i ostatní postavy, které ji doprovází. Děj nemá cenu dále popisovat. Bratři Coenové jako obvykle přtažlivě zaplétají děj tu běžnou, tu poněkud překvapivou cestou, však vždy naprosto přirozeně a opravdově. Charaktery ústředních postav jsou, stejně jako přostředí či dialogy, do detailů propracované a skýtají tak divákovi opravdový výlet na divoký západ. A divák se nechá unášet..... A pak přijde konec a holka spadne do díry. V tu chvíli jakoby mě něco praštilo do čela. Jakoby se rozjetý vlak zarazil o tabulku skla. Křeč a otázka: Bylo to skutečně nutné? Měl to být pokus o nějaké poučení na závěr? To se mi nezdá, u Coenů se mi to fakt nezdá. Ale možná jsem to špatně pochopil. Každopádně myslím, že budu mít ještě nejednu příležitost o tom podumat. Protože tenhle film stojí za to vidět nejednou...

Hon na čarodějnice

21. června 2011 v 13:07 | majk |  recenze
Nevím, jak začít. Chtěl jsem mluvit o Nicolasi Cageovi a o tom, že se u něj málokdy spletete. Od Leaving Las Vegas po Next. Chtěl jsem mluvit o církvi a o tom, že se u ní málokdy spletete. Od vraždění ve jménu Krista po mučení a vraždění pro majetek. Jenže ani jedno v tomto případě nefunguje.
Nick s kámošem se nechají nalejt do křížové výpravy a dobrých 10 let vraždí pro církev "pohany". Pak jim to konečně dojde, seberou se a vezmou roha. To se samozřejmě provalí a hochy při první příležitosti zhaftnou. Však dostanou nabídku, jak z toho vybruslit. Mají převézt čarodějnici na vymítání do vzdáleného kláštera. Po fasování typizovaných kámošů (pan správnej, pan špatnej a pan nadrženej) je partička komplet a může se valit. Následuje střední pasáž road movie a zadní efektová vložka. Mno.
Dobré rozhodně je, že film má prolog. V něm se dozvíme, že to bude pohádka s nadpřirozenými bytostmi. To je velmi důležité a věřím, že se najde početná skupina diváků, která to ihned vypne. Já mám středověk rád - je hezké zjistit, že na tom byl někdo ještě mnohem hůř než já teď - takže jsem vytrval. Nebylo to dobré. Prvotní tajemno či nejistotu filmaři brzy rozptýlí a nenechají tak divákovi žádný prostor k přemýšlení. To je velká škoda, protože ke koukání toho ve filmu moc není. Nesmyslné umělohmotné triky na nesmyslných místech, žádné roštěnky zato morových beďarů habaděj. Marně hledám něco pozitivního.... Možná tohle: Od začátku nesympatická a záporná postava je nakonec vlastně téměř hrdina. Takový posun se nevidí každý den...hm, bída. Více se fakt nedá napsat:-(
Příště lépe, Nicku! Prosím!!!

Medal of honor: Not for one

21. června 2011 v 10:39 | majk |  recenze
Medal of Honor si vždy držel renomé špičkové FPS. Ale je jiná doba! Host vyhazuje vrchního a série opustila teritoria druhé světové války i vlajku FPS a vydala se stíhat Call of duty v aktuálnosti a multiplayeru. Stíhat říkám jen proto, že jako první jsem hrál "Black ops". No hrál, vydržel jsem 4 levely. Pak jsem to vypnul. Nebavilo mě totiž za někým hodinu běžet (BTW: když se chcete rozhlédnout po okolí a on vám trochu pouteče, tak jste prohráli...) pak si dvakrát vystřelit a vyslechnout pětiminutový rozhovor v angličtině. Ale zpět.
Poslední díl, nazvaný prostě jen "Medal of honor", nás zavádí na současný blízký východ. Jako člen speciální jednotky provádíte různé záškodnické akce. Pestrost lokací, úkolů a především zbraní je převeliká. Tu čistíte ruiny vesnice, tu letecké vrakoviště, jindy se plížíte do nepřátelského tábora, abyste nepozorovaně něco prohledali, atd. atd. Mise jsou navíc pěkně vrstveny tak, abyste si vyzkoušeli role všech zúčastněných útočníků. To znamená, že v jedné si na zemi z úkrytu voláte leteckou podporu, abyste v další jako střelec v letadle či vrtulníku srovnali něco se zemí. Právě letecké mise příjemně osvěžují mysl poněkud otupělou z naprogramovaných pozemních akcí.
V těch totiž (stejně jako v Black ops) neustále visíte někomu za zadkem a děláte přesně to, co se vám řekne. Singleplayer nejenže nenechává skoro žádný prostor, ale v určitých pasážích hry jsem dokonce musel na několikrát přicházet na to, co se po mně naprosto přesně chce. Jinak smrt. Velmi otravné a rušivé!
To ukazuje na další nedostatek hry:(opět, zase a stále) chybějící lokalizace. S titulky by hra poskočila o značný kus hratelnosti a zábavy dopředu. Předně byste hned věděli, co máte dělat - velmi praktické. Dále byste věděli, proč to máte dělat. Nezlobte se na mě, ale HRDINNÁ americká přítomnost na blízkém východě je pro mě stejnou záhadou jako třeba v Africe. Jako hrdinnou ji samozřejmě prezentují různé hry a filmy. Já se ale stále nemohu ubránit rozpačitosti, zda po mně náhodou nestřílí někdo, komu prostě jen bez dovolení lezu na jeho dvorek.
Přes všechny tyto svízele se však rádi přenesou všichni, kdo si chcou vyzkoušet přehršel zbraní z vybavení americké armády. Nepoznám sice, do jaké až míry jsou všechny autentické, ale vypadá to rozhodně sqěle. Ať už držíte v ruce odstřelovačku a dáváte na vzdálenost kolem kilometru jeden headshot za druhým nebo třeba volíte z tří různých zbraní v letadle nad nepřátelskými jednotkami. Při takovém arsenálu se nelze nepozastavit nad otázkou, co tam ti amíci dělají tak dlouho....stačí jeden frajer s mobilem a baterkou a půlka Afgánistánu je v troskách....
Jenže mě tohle až tak nebere. Kámoše na multi nemám a v singlu si rád určuji vlastní taktiku, která je zpravidla zcela jiná, než tvůrci her očekávají. Pokud si tedy budu chtít oddychnout od mzáků a mutantů, zvolím radši Airborne. "Medal of honor" nechám mladším, současnějším a kolektivnějším pařanům. Roger. Over.

Asi miluju stávky

16. června 2011 v 14:16 | majk |  komentáře
Tak jakpak nám to dnes dopadlo? Stálo to za to? A stálo nás to něco?
Oko odboráře.
Stávka se vcelku vydařila. Přidalo se víc lidí, než se čekalo. Je vidět, že když chceme, dokážeme se dát dohromady. Demonstarce síly sice zřejmě nevyvolá kýžený účinek, ale vždy je dobré ukázat vládě, že s námi musí počítat. Finanční ztráty jsou jasně nadhodnocené, nicméně při akcích takového rozsahu je nutné s nimi počítat. Tato zátěžová zkouška byla přípravou pro další akce.
Oko vlády.
Stávka proběhla vcelku v klidu a kdyby tam ten tupec Kalousek nelezl, mohlo to být úplně v pohodě. No, třeba ze sebe chtěl udělat hrdinu a mučedníka. Odbory sice ukázaly, že se umí konsolidovat, ale nás to moc trápit nemusí. Za dva dny již po tom nikdo ani nehlesne a my si pojedeme svou dráhu, jakoby se nechumelilo. Tupý národ sice bude donekonečna nadávat, ale k volbám stejně přijde. Naděje na změnu je opium lidstva.
Oko občana.
Dva dny jsem měl nerva, jak se budu prudit v zácpě. Autem jsem bohužel musel. A ejhle, šťastnější půlka národa si chytře vzala 2 dny dovolené a prožila díky stávce (a počasí) nádherný prodloužený víkend. Já jsem si na cestě do práce myslel, že je neděle ráno a ne čtvrtek dopoledne. Nikde ani kolo a parkoviště vybílená, vegáč. Navíc to bylo docela poučné. Jak trefně poznamenal nějaký odborář, tak pražáci moc neprotestovali. Z toho je vidět, koho se "reformy" týkají více a koho méně. Taky se pěkně ukázalo, že soudy dokážou pracovat velice rychle, až střelhbitě. Tedy jak pro koho, že? Každopádně zákaz stávky byl hotov doslova za pár minut. Je tedy záhadou, proč existují lidé, kteří se nachází několik let v banálních občanských sporech...
A vláda? Jen naivec by si myslel, že nějaká stávka může něco změnit. Může-li ve vládě stále jen tak sedět pan Vondra, pak je jasné, že s ní nehne ani válka, natož nejedoucí metro. Moji ženu vyhnala reforma ze školství a mého zubaře ze země. Takže já jdu balit kufry.
Majk for president. Já beru roha:-)

Pupendo českému filmu

15. června 2011 v 11:49 | majk |  recenze
Včera opět dávali Pupendo, takže jsem se mohl (opět) zamyslet nad tím, proč mi ten film tak vadí. Původně jsem myslel, že je to kvůli panu Polívkovi. Nová verze je, že je to kvůli postavě, kterou hraje.
Mára je sochař, který však nemůže svobodně tvořit. Je to logické, jsou osmdesátá léta. Navíc to vypadá, že byl zachycen v jedné z mnoha vln komunistických zátahů na umělce a trochu to schytal. Ale kdo tenkrát ne, že? Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré a pro Máru se persekuce stala účinnou výmluvou pro to, aby nechodil do práce a trávil veškerý svůj čas v leže na kanapi, v sedě v hospodě nebo zašitý ve svém malém ateliéru na břehu Vltavy. Zkrátka vegáč. Tím přivádí svou rodinu do tristní finanční situace. Vandrácky oblečení sedí o hladu v zatuchlém sklepním bytě.
I takový člověk má však přátele. Ti dobře znají Márovu finanční situaci a navzdory vědomí jeho odporu k práci, vymyslí pro něj způsob, jak vydělat peníze a současně zůstat "charakterním" umělcem. Mára se však místo vděčnosti, která by se zdála být na místě, nechá přemlouvat a nakonec až blahosklonně svolí. A tak dále, a tak dále, skončí to špatně.
Víte, takový charakter je prostě na zblití (neba na zbití), ale ve filmu je to kladný ubohý hrdina.
Takže proto ho nemám rád.
Jinak je film profesionálně natočený a angažované hvězdy odvádějí výbornou práci. V některých scénách se ale neubráním pocitu absence scénáře. Prostě to vypadá jako skeč z ruské rulety. Ale to nevadí, ke koukání mi stačí, když není na scéně Mára.
Jeho přístup mi vlastně připoměl ještě jednu věc. Jednou jsem viděl v televizi rozhovor s panem režisérem Krejčíkem, který to při nějaké té čistce také schytal. V kostce říkal, že všichni režiséři, kteří točili v sedmdesátých a osmdesátých, jsou komouši a dštil na ně oheň a síru. Že on, ubožátko, nemohl dělat svoje věci a přesto se nesnížil k točení (těch naprosto sqělých) schválených filmů (které máme všichni rádi), ale místo toho na prostest trpěl ve sklepě.
Co říci závěrem? jsem rád, že za socialismu existovali i umělci, kteří nemuseli bojovat za každou cenu a poskytli nám sqělé desky a filmy, ve kterých se sice lidé oslovují "soudruhu", ale my na ně stejně rádi koukáme pořád dokola...

Světová invaze aneb předem se omlouvám

12. června 2011 v 10:40 | majk |  recenze
Myslím, že není vhodné psát o filmu, aniž bych ho viděl do konce. Z druhé strany vyjímky vždy potvrzují pravidlo a protože si potřebuji ulevit, rád využiji této příležitosti.
Na první pohled se Světová invaze tváří jako klasická efektová akčňárna pro odpočinek i zábavu. Ale již v prvních minutách filmu jsou velmi podezřelé scény - salutování před americkou vlajkou nebo hřbitovní rozhovor s mrtvolou...."ó Chucku, mám s sebou tátovu ´pětku´ a ty víš, co to znamená..." Říkáte si, ejhle, snad to nebude další onanie na téma: Rozbor duše amerického vojáka při obraně vlasti. No, tak jo.
Jistě jste viděli Black hawk down. Pro ty, kdo ne, stručné shrnutí:
Válka v africe, americká vojenská přítomnost, pokus o zajmutí "nepřátelského" vůdce. Díky tradiční americké namyšlenosti a podcenění nepřítele dostane se jednotka do svízelné situace, utíká a za posměchu negrů končí se staženými kalhotami zpět na základně. Film je natočen velmi realistickým pohledem (skoro až dokumentárním) zaměřeným na americké vojáky. Detail a pochopení. Nepřátele vidíme jen velmi málo či sporadicky. Většinou jen slyšíme anonymní střelbu.
A teď. Vyměňte (neviditelné) negry za mzáky a máte Světovou invazi. Aby toho nebylo málo, tak si přidejte rodinku se třemi dětmi a srdcervoucí dialogy...."ó Chucku, je mi sice dvacet a nikdy jsem nebyl v akci, ale už mám vyšší hodnost a koukám na tebe jak na debila, protože jsi v boji ztratil asi 5 vojáků. A já jsem teď ztratil 4, bueeee, co mám dělat, Chucku?"
"To nic, Barbie, hoď to za hlavu a běž dál, stále kupředu...."
Myslím, že někdy v té chvíli jsem to vypnul.
Ten film byl jako videa v počítačové hře sestříhaná dohromady. Bohužel bez akce a střílení. A mzáků. Něco jako když si objednáte beefsteak a přinesou vám jen hranolky a oblohu. Vidět ve filmu o ET-invazi první slabou siluetu MimoZemšťana až někdy v půlce jistě o lecčems svědčí.
Co říci závěrem? Chcete-li poznávat strasti bojujících vojclů, dejte si Blackhawka. Chcete-li vlastenectví a utrpení lidu, dejte si Den nezávislosti. A chcete-li Aarona Eckharta, dejte si Děkujeme, že kouříte. Ve všech případech uděláte lépe, než koukat na Světovou invazi.
Uf, hned je mi lépe:-)

Tata bojs v nekonečnu

10. června 2011 v 10:16 | majk |  recenze
Moje první setkání s Tata bojs (dále TB) byly Biorytmy. Podle mě jejich nejlepší deska. Od té doby je trochu sleduji a většinou nevycházím z údivu. O Beastie boys někdo říká, že mají každou desku jinou. Nevím, mně to na první pohled tak nepřišlo. U TB je to ale fakt. Mění se témata i zvuk a to i navzdory riziku, že se to pokaždé nemusí líbit. A tak si u nich připadám jako na houpačce. Od euforie nad Biorytmy a Kluci, kde ste po rozčarování u Nanoalba a Smetany. No a teď tu máme Nekonečno.
Na první poslech? Legrace, dobrý zvuk, kravál, flashbacky. Texty TB se sice drží jisté "tvůrčí šablony", ale rozhodně neztrácejí na originalitě a vtipu. A když chcete, můžete i trochu zadumat. Obvzláště bych vyzdvihl dílka Homo demo, Světová a hlavně 2031....ta je skoro ztotožňovací. Jediným nedostatkem textů bohužel je to, že jim občas přes ten kravál není rozumět. Alespoň máte důvod pustit si to znovu.
Dobrý zvuk je základem každého profesionálního "vypusku". (To je rusky.) Máte-li dobrý zvuk, můžete prorazit, i když třeba hrajete tužku. Tohle tu pochopilo zatím jen málo interpretů. Namátkou Arakain, Monkey business (ale ti tužku nehrají) a samozřejmě Kabát (raději bez komentáře). TB to nejen duní, což fakt zbožňuju, ale podařilo se jim vytvořit velmi originální zvuk, který se přizpůsobuje pouze kosmeticky danému tématu desky. V tomto případě je "nekonečně" syrový a občas trochu kravál. Ale to neva.
Co říci závěrem? I když se TB moc "neopakují", občas se neubráníte dojmu, že už jste to dřív slyšeli. Kapela s takovou řádkou alb si ale může blahopřát, pokud jen "máte občas dojem". U většiny ostatních skupin čekáte na hitovku, abyste rozpoznali, která že to je deska... Výrazná singlovka mi na Nenkonečnu trochu chybí, to je fakt. Ale co, i tak musím novinku doporučit. Udělejte si svůj dojem.

Nedělní auta

6. června 2011 v 10:11 | majk |  játra
Už při pradávném sledování Automotorevue jsem slintal nad exponáty různých výstav a veletrhů Ženevou počínaje...i konče. Lepé děvy nalepené na nejnovější prototypy aut. Včera jsem měl konečně příležitost být takříkajíc u toho. Tchán byl tak hodný a vytáhl mě na brněnský Autotec. Takže co dostanete za těch 150 vočí do očí? Parkoviště. Ne vážně, tak mi to přišlo. Jako když jdu u nás na sídláku po parkovišti a všechna auta jsou náhodou umytá. Někoho možná vzruší možnost posadit se postupně do všech typů Seatu nebo Škodovky, ale to můžete udělat v autosalonu i zadarmo. Navíc nemusíte čekat, než si to tlustý prase před váma utře do potahů všechno, o čem jste do nejdelší smrti nechtěli vědět. Luxusnější auta a těch pár raritek bylo samozřejmě jen ke koukání. A holky? No jo no, jedna byla fakt podle mého gusta, uznávám. Hm.
Automobilový průmysl zažívá zlatou éru a to i navzdory přemrštěným cenám, takže potřeba originality a tváře ustupuje do pozadí. Lenost zeměkoule dosahuje rekordní úrovně stejně jako ceny hromadné dopravy a koncerny si mnou ruce. (Mimochodem znáte ještě nějaké jiné zboží kromě aut, které ztratí v okamžiku prodeje 30% hodnoty? Možná nábytek.) Takže když procházíte expozicemi jednotlivých firem, splynou vám za chvíli v jeden velký lívanec rozeznatelný snad podle barvy marmelády. Taky jsem si všiml, že kdysi malá auta nám jaxi vyrostla. Dvojková řada Peugeotu dorostla trojkové velikosti a nová Corsa by stála vedle mého Twinga jako limuzína. Auta mě tedy moc nenadchla. Ale je to moje vina, to uznávám. Mám rád stará, malá, omšelá a levná, která vás přiblíží k cíli možná pomaleji a bez automatické klimatizace, ale stejně blízko a beze strachu ze zlodějů a vandalů. Nehledě na to, že když se o jakoukoli věc dobře staráte, vydrží vám znatelně déle, než jste čekali. Mám to mockrát vyzkoušené.
Byl jsem také (a možná především) zvědavý na stánky drobných prodejců. Na takových akcích se kolikrát najde tu zlepšovák, tam vychytávka, zkrátka dobrá okase. Autotecu se bohužel tato možnost vyhnula. Stánky obsadili buď velkovýrobci pneumatik a potahů nebo prodejci teleshopingového zboží. Štít originality držel pouze výrobce "autonábytku". Nevídaný nápad uřezávat z aut různé části a vetknout je do částí nábytku mě skutečně vzal za srdce. Viděl jsem sedačku z kufru Mercedesu nebo mohutný chromovaný motor jako "nohu" skleněného stolku. Až na prodejní ceny velmi pěkné.
Also, co říci závěrem? Jsem rád, že jsem to zkusil a vzhledem k tomu, že Ženeva je daleko a já nesnášim cestování, troufám si říci, že to bylo naposled. Nicméně pokud vás zajímá poslední milimetrový fejslift nové Fábie, ohlušující hudba a davy rozívených dětí, pak je tato výstava určena přímo vám. Až budou vystavovat pivo, přijdu zase já...