Květen 2011

Počátek: druhý pohled

29. května 2011 v 11:13 | majk |  recenze
Když Počátek vyšel a já ho ten den sjel (jak jinak), měl jsem hlavu vymytou všemi těmi hemzy o složitosti filmu a jak se musí dávat pozor a tak. Zjistil jsem, že je to pravda, ale jen napůl.
Základní zápletka a příběh je v poho. Stačí přesně sledovat, co mají hrdinové v dané vrstvě za úkol (uznávám, že ve stavu, ve kterém já sleduji filmy;-)..., jsem si to radši napsal) a je to brnkačka. Jenomže autor vložil do filmu ještě sekundární zápletku. Bezesporu proto, aby využil co nejvíce potenciál "snového" nápadu. Díky tomu se nejen ředí akce, přibývají nové věci k chápání, ale film je o hodinu delší a výrazně tak přesahuje rozumnou hranici 2 hodin.
První plán je jasný: Představme si vynález, který dokáže spojit sny několika lidí dohromady. V takovém prostředí se pohybuje Leo. Na zakázku vytváří sny, do kterých vodí "klienty", aby jim vykradl mozek. Nový zákazník je však jiný. Není to žádná guma a nechce nic ukrást. Naopak. Všemocný obchodník chce jinému vložit do mysli myšlenku, aby zavřel právě zděděný podnik. Je jasné, že nelze jen tak vejít do snu, napsat něco na papír a strčit do krabičky....klient na to musí přijít sám. A tak je potřeba ponořit se ve snu do dalšího snu a hlouběji a hlouběji do podvědomí...
Vedlejší plán je matrixovský, možná spíše "eXistenZiální": Leo se svou milovanou ženou uneseni možnostmi snového světa surfují napříč vrstvami a ztrácí tak pojem o čase i realitě. V touze najít záchytný bod vkládá Leo ženě myšlenku, která vyústí ve zcela logickou sebevraždu. Vyrovnání se s odchodem ženy je základní kámen druhého plánu.
Myslím, že myšlenka tvoření snů je sama o sobě tak silná, že nebylo potřeba přidávat k ní nějaké omleté varování o ztrátě pojmu reality. Varování, díky kterému je navíc narušena logika "snové mechaniky" přidáním jakéhosi mimořádného prvku sloucí Limbus...když máš v sobě sedativa a když ve třetí vrstvě umřeš a ve druhé se něco nestane, tak budeš někde ale když...brrrr! Varování, které lze navíc kdykoli vyjmout a film nejenže nic neztratí, ale jen získá. No ale stalo se a zase tak hrozné to není, takže vegáč.
Od začátku byl film také obestřen aurou nepřekonatelných efektů, na které jsem se těšil téměř stejně, jako na myšlenku samotnou. Co k tomu dodat? Jsou tam pěkné věci. Nejokatější jsou asi fyzikální "hrátky" a fantazie mladé architektky. Na mě ale spíše zapůsobily hrátky ve stavu beztíže, kterých je tam díkybohu požehnaně. Jinak by se totiž o auře nedalo mluvit ani zdaleka. Jinými slovy: triková výbava je sice možná nadstandardní, nicméně stále spíše doplňková. Nehledě na to, že vám budou tak vařit závity, abyste udrželi nit, že si je vychutnáte až tak napodruhé či napotřetí.
A to je vlastně fajn, ne? U kterého filmu můžete několikrát po sobě najít něco nového...?

Konečné řešení poslaneckých platů

27. května 2011 v 13:38 | majk |  komentáře
Tak na to naši poslanci konečně přišli. Chcou čtvrt milionu měsíčně na ruku, ale bez náhrad. Prý aby se s nimi nedalo "kuchtit" a systém byl průhlednější. To jsou věci, že? Kdykoli totiž český poslanec řekne "průhlednější", tak můžete dát krk na to, že je v tom levárna.
Rád bych se pozastavil nad systémem odměňování poslanců, jak to vidím já. Takže:
Je tu nějaký fixní plat. Jestli jich poslanec dostane 12 nebo 14 je jedno. Jak jednou trefně řekl pan Macek:"Mám za rok dostat tolik a tolik. Na kolikrát mi to vyplatí, na to sere pes." Potom tu máme spoustu a spoustu náhrad. Za MHD a zároveň auto, za kancelář, za personál, ubytování, jistě nějaké ty diety a tak dál a tak dál, močálem temným kolem býlích skal. Systém je nastaven tak, aby v případě potřeby (to je velmi důležité!) zajistil poslanci ideální pracovní podmínky. Při jeho tvorbě se asi tak nějak počítalo s poctivostí - což je u českých politiků naprosto naivní - a jistě za těch 20 let existoval alespoň jeden, který to nezneužil a využíval jen ty, které skutečně potřeboval.
Věřte mi, že je náročné a otravné se v náhradách jen orientovat, natož je každý měsíc vykazovat. Nehledě na ty nervy, jestli se přijde na to, že kancelář, za kterou si měsíčně účtujete 60 tisíc, je vlastně sousedova garáž, sekretářka (30 tisíc) je vaše sedmnáctiletá neteř a to vůbec nemluvím o tom, že těch 300 metrů do práce chodíte pěšky, ale za auto vykazujete tisíce, protože naplnit nádrže celému příbuzenstvu není žádná prča. Kdo na to má mít žaludek...
Průměrná měsíční spotřeba poslance je prý někde kolem 220 tisíc korun. A teď mi řekněte, proč si neušetřit všechny ty nervy a prokazování a nedostat to pěkně na dřevo se vším všudy sakumprásk? Skončily by ty věčné a otravné debaty, kterou že to náhradu si máme odepřít, aby se vlk nažral a sněmovní koza zůstala celá, všechno to podezírání a skandály. Vždyť my to vlastně děláme pro vás, pro občany. Takže čemu se tady zase divíte....

Cestování v čase

24. května 2011 v 10:03 | majk |  játra
Co si pamatuju, tak kdykoli jsem přemýšlel o cestách v čase, vždy to bylo jen do minulosti. Dokonce si vzpomínám (a dodnes to platí), že první, kam bych "jel", by byl koncert skupiny ABBA. Tohle vím už dlouho. Taky bych se chtěl nadechnout vzduchu bez splodin a slyšet skutečné ticho, což tipuju někam do roku 1400. Možná bych z nostalgie zajel na pivko za 2,50. Ale tyhle cesty po vlastních stopách vždy končí nevesele. Člověk většinou zjistí, že co mu připadalo v mládí tak super a sqělé, je z dnešního stařeckého pohledu spíše k smíchu nebo uzardění. Každopádně cesty do minulosti jsou cesty za jistotou. A nechte si, prosím, poznámky o motýlím efektu, ano?
S budoucností je to jinak. Ta je vždy nejasná. A jak já to vidím, tak vždy temnější a smutnější. Takže pozor abyste nebyli nemile překvapeni. Ovládá nás pan Mamon a slečna Lenost, kteří nám udělají ze života peklo ať chceme či ne. A pokud brzy nedojde k nějaké katastrofě "biblických" rozměrů (třeba ke globální válce nebo tak něco), dá se budoucnost docela dobře předpovědět. Bohatí budou bohatší a chudí chudší. Planeta zničená. Hotovo. Lidstvo živořící na troskách svých pseudoúspěchů, zkroucené pod bičem globálního hypermagnáta. Takový Pátý element v očích programu Smith. Equilibrium. A jen zmíněná apokalypsa to může nasměrovat jinam, na to vemte jed. První šance je už za rok! Ale co my víme...třeba dopadneme jako ve Wall-E...brrr!
Takže já nechci vědět, co nás čeká a nikam nejedu! Minulost je zkrátka lepší. Je to něco, co už máme díkybohu za sebou. A jediná budoucnost, která mě zajímá, na mě každý večer čeká doma. V lednici;-) Cink, tsss, aáá

Koukat na zprávy se nevyplácí

18. května 2011 v 9:42 | majk |  komentáře
Dřív jsem sledoval televizní noviny pravidelně. A dokud Česká televize nezavedla podvod jménem "hodina informací" nebo jak, stíhal jsem od sedmi do osmi všechny troje. Potom už to byla jen Prima a Nova. Nebudu přeci akceptovat, že se ČT snaží vyřadit Primu tím, že posune začátek zpráv...nechutné! No a teď většinou koukám na Simpsny.
Protože buď se v této a jiných zemích nic podstatného neděje, nebo nám to média odmítají ukazovat. A já opravdu nehodlám každý den hledět na opuchlé arogantní xichty našich vládnoucích zlodějů jako je pan Vondra nebo Karel Březina. Nechci každý druhý den prohlížet fotografie toho samého týraného dítěte. A nezajímá mě, kdo komu vykouřil v nějakém hotelu.
Bohužel nedávno jsem se neovládl a shlédl reportáž o potrestané školní ředitelce. To bylo tak...
V každé škole, ba v každé třídě jsou vždy nějací sígři a tím nemyslím jen chlapce. Tentokrát to už ale děvčata přeháněla a přišel trest. To se ale puberťákům nikdy nelíbí - znám z vlastní zkušenosti. Takže si holky ulevily veřejně na sociální síti. A padaly výrazy, které by dívka neměla snad ani znát, natož je používat. Bylo logicky načase dát průchod autoritě a tak se i stalo. Jenže ouha, proti autoritě školní postavila se nepochopitelně autorita domácí. Místo výprasku a zákazu vycházení začalo se stěžovat si na ředitelku. A ejhle, obecní úřad dává zapravdu agresorům. To se dneska ale dějí věci, že? Žádný div, že naše školství upadá. Když učitel je ta poslední onuce, po které se vozí dokonce i děti. Nevěřil jsem, že to řeknu v tak mladém věku, ale "tohle za našich mladých let nebylo"...
Ještě jak to podala televize. Myslíte, že objektivně a nestranně. Ani moc ne. Paní ředitelka se s nimi odmítla bavit (budiž pozdravena), což chlapci z redakcí neradi koušou. Takže celá reportáž vyzněla v její neprospěch....what a shock!

Constantin

10. května 2011 v 10:07 | majk |  recenze
Mám v základní filmotéce tři filmy, které se na stejné téma dívají každý z jiného pohledu.
Předně Šifra mistra Leonarda. Mám ji rád nejen proto, že je to dobrá detektivka, ale především se velmi pěkně a logicky obouvá do katolické církve (ať shoří v pekle! - když na něj věří). Dává také konečně odpověď na otázku: kdo že to vlastně napsal bibli? A kdy. Boření mýtu božského původu pana Ježíše považuji za základní úkol!
Další je film Dogma. Svěží, rychlá, sprostá a hlavně černočerná komedie o pádu padlých andělů. V ní se také říká, že to katolická církev dělá špatně. Ale rozhodně nepopírá nic z mýtu a nahlíží na problém jinak. V kostce tvrdí, že není nutné věřit zrovna v boha, ale že je dobré věřit. V něco. A s tím vyjímečně teda souhlasim.
No a pak tu máme Constantina. Hluboko zabořeného přímo v mytologickém zadku. Celý postavený na svaté krvi z prokletého kopí. Jeho štěstí je, že tentokrát se o církvi nemluví, jen bere nebe a peklo a všechny ty serepetičky jako fakt a hotovo.
Constantine je maník. Nepochopené dítě vydané napospas lékařské mašinerii. Léčením dohnané k sebevraždě, aby se znovu zrodil jako bojovník mezi nebem a peklem. Loví démony v bláhové naději na odpuštění.
Zápletka je zdánlivě složitá, takže asi takhle: Vize apokalypsy se liší bibli od bible. Podle té, co je v pekle, se ďáblův syn ujme vlády na zemi a my si to pěkně odskáčeme. (Tohle je v obou verzích stejné.) Jenže aby mohl pan Mamon z pekla vyjít, musí splnit zdánlivě nesplnitelné podmínky. Ale vono to pude... Uf, eštěže tu máme Constantina!
Právě v jeho osobě v podání Keanu Reevese "dostává film to pravé mužo". Protřelý "polda", který loví zločince z vyššího levelu. A kouří jednu od druhé. To už se v americkém filmu nevidí často.
Ani ostatní role nevyšly špatně. Keanovi kámoši jsou správně šílení, Gábina správně bezpohlavní a roštěnka je roštěnka. Nabité efekty, nějaká ta lekačka a zajímavá vize pekla. Žádné blbé zdržování a tváření se vážně. Ty dvě hoďky prostě utečou jako nic. Zkrátka pěkná akční oddychovka.
Šmytec.

Country Strong

9. května 2011 v 10:16 | majk |  recenze
Když si někde přečtu, že se Britney pohádala s manželem nebo opila do němoty a podělala koncert za půl melcku v tvrdejch, tak si říkám, jak je to možné? Proč by něco takového dělala? Vždyť má vše a zvládnout jeden večer je snad brnkačka i pro alkáče jako je Majk.
Být slavný jistě není tak snadné, jak se nám - kaštanům zdá. Ono zapařit jednu sezónu a konec a pak užívat prachy nejde dlouho a je to dost neprofesionální. Z druhé strany udržet standard, úroveň a tempo po delší dobu, dalo by se říct i mnoho let, je fyzicky i psychycky naročnější, než by se čekalo. Novinářské pijavice a šílení fanoušci vám udělají ze života peklo. A to vůbec nemluvím o spoustě vyžírků pseudokámošů, co vám lezou všude a snaží se urvat, co se dá. Napadá mě jen několik málo lidí, kteří to dokázali bez většího skandálu.
Život countryhvězdy Gwyneth se vyhrotí v nejnevhodnějším okamžiku. Je těhotná, je na šňůře a naložená v lihu. Žádný div, že se na koncertě v Dallasu pokazí vše najednou. Opilá spadne z pódia, zraní se, zabije koncert i své nenarozené dítě. Tato událost vnese krizi nejen do její kariéry, ale i manželství a psychiky vůbec. Zdrcená odchází na léčení, kde začíná velmi pomalu přicházet k vědomí. V tomto okamžiku začíná film.
Dychtivý manžel a manžer v jedné osobě touží vrátit zpěvačku co nejdříve na pódia. Snaha navázat tam, kde jsme přestali, jakoby se snad nic nestalo, má i jemu pomoci zapomenout na ztrátu. Gwyneth je však zlomená a slabá a cítí, jak ji vše začíná rychle utíkat mezi prsty. Její tělo je ničeno detoxikační kúrou a strašné události, které sama způsobila, jsou i po roce překvapivě čerstvé. Inu v takových chvílích lámání chleba ukáže se teprv síla vztahu a pevnost manželství.
Film je na můj vkus dost pomalý. Stejně jako hudba, která jím prolíná. Moderní country balancující na hranici popu zkrátka už není to, které se mi líbilo v Bratříčku, kde jsi. Utahané a k smrti utoužené cajdáky bohužel stupňují pocit "sakra, to snad nikdy neskončí". Tato úmornost ale dobře umocňuje náladu a dojem situace. Navíc opravdovost a uvěřitelnost Gwyneth (i jejího manžela) vše dobře zahušťuje. Ostatní postavy filmu jsou spíše karikaturami. Pan Chytrý je tak extrémně cool a supersprávný, že si asi nemáte uvědomit, jaký je to sobecký hnusec. Paní Hloupou všichni ponižují a nikdo ji nebere vážně, protože byla modelka a ta je přeci tupá. Přeneseteli se přes narežírované hlouposti, které "musí" dělat, pak zjistíte, že je to jediná "normální" postava filmu. Jinak myslím, že to je dobře natočená věc a stojí za pokus.
Jo a konec je opravdu rozplizlý. Takže radši taky končim.

Turista alias Cizinec

5. května 2011 v 10:14 | majk |  recenze
Nemám rád pomalé filmy. Člověk ztrácí koncentraci. Jsou ale vyjímky. Samozřejmě, že jsou. Zrovna předevčírem jsem po letech dával Šeptej a uvědomil jsem si, jak mi to už nic neříká. Hlavou jen probleskla vzpomínka na mládí a pražský noční život, ale to je vše. Aha, proč to říkám? Je to dobrý příklad pomalého filmu, který mě bavil. Potom nějaké ty horory, Ti druzí třeba a samozřejmě Poirot. Ale zpět k Turistovi. Záměrně neříkám k Cizinci (jak zní distribuční název pro ČR), protože film se jmenuje Tourist. A kdykoli v něm o "tom člověku" mluví, říkají "turista". Opravdu nechápu záměr firmy Bontonfilm.
Takže. Roštěnku sleduje policie. Je to trochu tajemné až agentské. V rámci utajení svého milého zloděje má baba nastoupit do určitého vlaku a náhodně si vybrat turistu, který je milému podobný. Přesvědčit policii, že je to on a vyřešit problém. On totiž milý, abyste jako věděli, jo, má plastiku a nikdo jako neví, jo, jak teď vlastně vypadá, jo? Tak si Angelina nabrnkne Johnyho a stráví spolu nějaký ten čas předváděním se. No a pak je láska, střelba, policajti a gangsteři, střelba a láska. A prachy jako hepijend. Říkám prachy. Začalo to, myslím, v Pasti Seana Conneryho, ale zde se myšlenka opravdové krádeže rozvíjí do skutečných forem. Kolik musí zloděj lohnout, aby stálo za to točit film? Milion? 10 milionů? Ale prosím vás, to ukradne dnes a denně jakýkoli úředník v Čimelicích na stavebním. Takže na rovinu, tady se nebavíme o 6, ale 9 nulách. Kapišto...?
Film je opravdu pěkně natočený. Angelina i Johny podávají standardně vysoké výkony a to vše na pozadí nejkrásnějších měst Evropy. Po skoro až akčním začátku a setkání ve vlaku ale začíná zpomalovat. Tajemný nadhled ženy však kompenzuje zpomalení zvědavostí a napětím. Střídání těchto poloh udržuje diváka v pozoru (v mém případě vzhůru). Postupem času se ale stejně neubráním tlačítku přetáčení. Já prostě potřebuji buď rychlost nebo přemýšlení....
Hudba je vyloženě bondovská a vůbec si nejsem jistý, jestli je to dobře nebo špatně. Spokojme se tedy s konstatováním, že je to hudba dospělá a docela se hodí. Hm.
Film je také velmi realistický či reálný. Angelině uvěříte cokoli, co vypustí z pusy. Fakt se mi v tom líbila. Moc. Proto mě docela mrzel konec. Je sice očekávatelný, nicméně poněkud neuvěřitelný a překombinovaný. No, uvidíte sami...

Nová doba

4. května 2011 v 16:12 | majk |  játra
Právě mi nějaká dvanáctiletá holka řekla u kriskrosu, že neumí vyjmenovaná slova, protože "je spíš na matiku." Tak to je hustý!!! Sice si to moc nepamatuju, ale počítám, že se vyjmenovaná slova učí někdy ve čtvrté-páté třídě, takže pro toto děvče asi tak před dvěma lety.
Ona doba se nám změnila. Už si neříkáme soudruhu a soudružko a naše školství a vzdělanost naší mládeže je na rekordním tragickém minimu. Pamatuju, že po prolomení všech opon zaujímalo naše školství jednu z nepřednějších příček na světě. Základní znalosti (matematika a čeština), historie a všeobecný přehled. A to vůbec nemluvím o chování a disciplíně.
Dneska má sice 80% mladé populace maturitu, ale že by to na nich bylo znát, to ani ne. Máme jistě největší počet prodavačů a doplňovačů zboží s maturitou na světě. Rád dávám k dobru historku, že jsem měl jednu mladou nadřízenou s maturitou, která přímo přede mnou počítala 2 krát 60 na kalkulačce. A čeština? Jen si zkuste občas přečíst nějaký ten článek (o četech radši nemluvím). Tvrdé nebo měkké, s nebo z, mě nebo mně...vše je jedno.
Takhle jsme to fakt chtěli? Tupou mladou generaci postávající v podchodech a nabízející nové tarify k mobilu? I když do politiky bude ideální, to se musí nechat....;-)
Jenže čím to je? Jakto, že nám šlo školství tak do kopru? Proč jsme změnili něco, co prokazatelně fungovalo nadmíru výtečně? A proč se to nesnažíme opravit? Nejspíš proto, že bychom museli přidat učitelům a zavést tělesné tresty. Tak pravda jeden pokus o výrazné zlepšení tu je, jmenuje se státní maturity. Je to způsob, jak donutit žáky naučit se matiku a češtinu na standardní úrovni. Nic speciálního. Vidíte a přesto je dobrá půlka národa proti. Říká se, že je program nepřipravený a drahý a bůhvíco ještě. Co k tomu dodat? Zkuste připravit tak složitou věc, když se o ní každé dva roky stará úplně někdo jiný. Naše politická situace není nejstabilnější a po každé výměně vládnoucí strany dochází k pravidelné destrukci původního aparátu a nahrazování bývalých funkčních úředníků známými funkčními úředníky. Ti se ani nestačí seznámit s problémem a už jsou tu noví známí...atd.
A studenti? Ti samozřejmě protestují, aby se nemuseli tolik učit. I když ruku na srdce...kdykoli byl s nějakým z nich televizní rozhovor, bylo jasné, že protestují ti, kteří se pro studium jaksi nenarodili.
A co rodiče? Jakto že jim to nevadí? Nebo vadí? Hele, mámo, ten náš blbec bude mít maturitu, to bych do něj nikdy neřek. No vidíš, táto, já ti říkala, ať ho necpeš na obor, matura, to je něco!
Ani ne. Co já bych za to dal, kdybych tenkrát šel na obor a dneska něco uměl. Škoda.

Pan a paní Smith vs. Zatím spolu, zatím živi

4. května 2011 v 9:48 | majk |  recenze
Myslím si, že manželé Smithovi mají opravdu pěkný vztah. Komunikace a tolerance, inteligence a ...prachy. (BTW: zkuste dát nějakému vystresovanému sociálnímu páru v Ústí jen tak dva melcky a uvidíte, jak jim to bude najednou klapat....prachy jsou všelék!) Oba mají zajímavou práci, která je baví a nemusí se otravovat s potomky, které si chytře nenasekali. Bájo. A ta malá epizodka "že se jako chcou vzájemně zabít"....po pěti/šesti letech je potřeba vztah oživovat, aby neusínal a nezapadal do stereotypu, takže co?
Ten film má, myslím, všechny vlastnosti hitu. Dva schopní a hezcí lidé, příběh, akce, serepetičky (jako zbrojnice v troubě), střih nebo fóry. Při scéně z nákupáku se zahradním domkem si fakt na chvíli řeknu, jestli teda otevřou dveře a před nima bude celá bolivijská armáda.... Byla tam, přežili:-) Důležitý moment filmu je fakt, že si rozhodně na nic nehraje a netváří se skutečně či reálně.
Tak se netváří ani náš druhý hráč. A to ani náhodou. Nevím, jestli měl někdy Tom Cruise zájem hrát 007, ale minimálně dvě "bondovky" rozhodně natočil. Kromě té, co je dnes na paškále, je to rozhodně MI2. Narozdíl od vcelku provařených Smithů myslím, že si trochu osvěžíme děj:
Pan superagent potřebuje provézt nějakou věcičku a vybere si z davu bloncku s kufrem. MIB mu na to samozřejmě přijdou a bloncka je tak vtažena do dějinných událostí. Agent gentleman ji samozřejmě chrání a to i navzdory její zjevné demenci. No jo no, to jsem přehnal, uznávám, sorry. Stejně jako ve Shrekovi, hraje zde Cameron hezkou, ale poněkud naivní a nezkušenou pipinku. Jenže pokud jste takoví ve dvaceti, je to ještě roztomilé, pokud ve čtyřiceti, je to demence. Přibývající věk je na obou hercích opravdu znát. Ale zatímco 007 věkem zraje, pipiny ani ne... Tento malý nedostatek je však malou skvrnou na jinak vydařené akční komedii. Filmaři dávají na každém kroku najevo, že to komedie je a proto nemusíme přemýšlet jak, co a proč, ale můžeme si užívat šílených kousků 00Cruise. Scéna z dálnice je fakt "matrixovská". A místo dlouhých srdceryvných rozhovorů v letadle, máme tu zdrogované dějové skoky, rychlé jak otočení stránky v knížce....vžžžíííáááá!
Takže pokud máte rádi akci a chcete si u filmu odpočinout, nezbývá než oba filmy vřele doporučit. No a pokud si chcete na něco hrát, nebo přemýšlet, nebo tak něco....bežte do divadla.

Zrušte senát!

1. května 2011 v 13:01 | majk |  komentáře
Tak nám ústavní soud dal za pravdu sociálním poslancům, kteří si stěžovali na nezákonnost odebrání (či zdanění) smluvního příspěvku ke stavebnímu spoření. Nevím, jak vám, ale mě by toto škrtnutí perem stálo několik let splácení úvěru navíc, o dodatečných úrokách radši nemluvim - jsou nechutné. Ve výsledku se dokonce zdá, že ušetřených 6 miliard je pakatel proti útrapám pracujících (tento výraz zde dost sedí), které by ze snížení podpory plynuly.
Pan ministr se v rozhovoru pro televizi tvářil velmi naštvaně a sebejistě a dal jasně najevo, že když si národ dovolí nesouhlasit, že mu to dá sežrat. Nehodláte si sáhnout ještě a ještě hlouběji do kapsy? Tak já seberu peníze krajům a nebudete mít opravené silnice nebo něco podobně potřebného. Na popularitu se můžu vy... Národ byl 40 let cepován, aby chodil k volbám, takže je to fuk. I když se za poslední troje volby stalo vše nejhorší, co se snad stát může, stejně přijdou. Stádo. Měli jsme tu levici, pravici, pak opoziční smlouvu, měli jsme nadějnou novou stranu (dokonce dvakrát), která 2 měsíce po volbách ukázala pravou tvář, měli jsem tu poslance, kteří přímo během volebního období jen tak zradili vlastní stranu, založili si jinou, ale mandáty si ponechali a za hlasy voličů si dělali jinou politiku - taky dvakrát. A stejně chodíme....stádo.
No a pak tu máme ještě senát. Instituce, o které nikdo neví, co dělá nebo alespoň má dělat. Přijde-li jim pod ruku zákon a oni ho neschválí, je to fuk, protože ho mohou schválit poslanci. Znovu a beze změn. Navrhnou-li zákon nebo dodatek přímo senátoři, je to taky jedno, poslanci s nimi kdykoli vyjebou. Jediné, co uslyšíte je nějaké heslo, že "pojistka demokracie". Toto heslo bylo vyvráceno až nedávno, kdy si poslanci usmysleli jakýsi stav nouze, aby zákon prošel pojistkou ještě ve starém obsazení. Ono tedy vlastně bylo už nové obsazení, ale než si ti staří lidé vyklidí stoly a rozloučí se.... Takže pojistka už také ne. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na fakt, že k senátním volbám pravidelně chodí pouhých 5% národa. Tzn. rodiní příslušníci a přátelé kandidátů. Ano, jistě uslyšíte, že prvního kola senátních voleb se zúčastnilo 35% občanů a tím je podpora dostatečně vyjádřena. Jenže první kolo je vždy velmi "prakticky" spojeno s komunálními volbami (kam se naopak chodit vyplatí) a když už občan zvedne zadek, tak hodit jeden papírek navíc je bez námahy. Druhé kolo voleb, které teprve skutečně o něčem rozhoduje, je na svých pěti.
Kéž by nám nějaký občanský jouda v televizi konečně spočítal a vyčíslil roční náklady na provoz senátu se vším všudy. Se všemi budovami, platy, ochrankami, služebními cestami do Afriky, asistenty, automobily, odchodnými, dietami, náhradami a kampaněmi. Třeba by se ukázalo, že oněch 6 miliard je skutečně pakatel a že mrháme penězi na zbytečnosti zatímco matkám taháme z prkenic drobný na plíny....

Hnědý problém

1. května 2011 v 10:56 | majk |  komentáře
Každoroční prvomájová mediální masírka na téma:"Ošklivý neonacista, fuj! Tohle se dělá? No? Tohle se dělá?" mě vždy přivede k zamyšlení, co že nám to ti skini chcou vlastně sdělit. Tak třeba v Brně. Chlapci si vybrali nádhernou procházkovou trasu blízko samotného centra města, přímo skrz cikánskou čtvrť, kam se po setmění někteří lidé bojí jezdit i autem. Nějaká cigna se v televizi vyjádřila, že tohle si teda romové líbit nenechají, že jsou připraveni a že to bude teda hustý.
No bodejť! Jak si to bílej představuje? Chodit po ulici o prvomájovém průvodu. Škandál! Obvzlášť, když bílej kdykoli promluví, poukazuje na romskou kriminalitu, nevychovanost a vůbec. To je diskriminacia!!!
Rudočerné a intelektuální eskadry se rozhodly přidat k hnědé menšině a vyjádřit také svůj nesouhlas. S čím, to bohužel nevim. Jestli někdo z nich bere vážně ty nacistický pindy, které občas chrlí nějaká holohlavá kapela, pak je sám zralý na léčebnu. Fašismus a nacismus je 80 let stará vesta a řádově se to dá přirovnat ke strachu z Napoleona. Nehledě na fakt, že nějaká ta genocida probíhá na světě každých pár let, zhusta bez většího povšimnutí. Takže je vlastně škoda, že si pravičáci nenašli vzor v nějaké africké či jihoamerické zemi. To totiž očividně nikoho nezajímá. Z neonacistů by byli třeba neoleonisti a byl by klid.
A možná by se anarchisté a intoši konečně přidali na správnou stranu a pomohli upozorňovat na skutečný problém. A to je přesně to, co nám chcou headi sdělit: Že máme problém a že oni ho narozdíl od politiků a ovcí znají pojmenovat.
Pořád nevíte jaký je to problém? Je hnědý....
Hnědý jako hov...
A často i stejně smrdí...
Pořád nic?