Občanský průkaz

1. dubna 2011 v 10:39 | majk |  recenze
Pamatuji si, že jsem jednou v osmdesátých šel s mojí holkou do metra a ona si odběhla koupit jízdenku. Mezitím mě (punkáče v koženém kabátu a kanadách) tradičně legitimovala procházející hlídka VB. Když se ke mně moje velmi slušně obečená dívka opět připojila, zeptal se jí esenbák, jestli je tu se mnou. Po jejím "ano" mi bez řečí vrátil občanku a řekl, že je to v pořádku. Za socialismu prostě znamenal občanský průkaz - obvzlášť pro některé typy - více, než je tomu dnes. A byl notně více používán. Nicméně k pivu v hospodě vám do osmnácti stejně nepomohl...
Stejnojmenný film vypráví několik epizod ze života čtyř kámošů od okamžiků "získání" po okamžik dospělosti. Zprvu svižné a vtipné historky o kozách a dospívání nahrazují stále složitější, depresivnější a hlavně pomalejší události, aby se konec filmu rozplizl do jakéhosi bezmocného a beznadějného pláče. Místo slibované legrace a oddechu, máme zde další kroniku utrpení pod režimní knutou v rukách Sboru národní bezpečnosti.
Vyrůstal jsem za socialismu a byl stejný rebel jako naši hrdinové. Ale myslet si, že jen tak pojedu na koncert Plastiků a nebudu se s policajty přinejmenším honit, by bylo hluboké pominutí mysli.
(Mimochodem...Plastic people by měli komunistům spíše děkovat, než si stěžovat. Jejich sláva pochází právě a jen z pronásledování. O hudbě se zde nedá mluvit absolutně a použiju-li slovo underground, stáli by někde za postranní lajnou. Jenže v rockovém tichu sedmdesátých let se mohl proslavit každý, kdo dělal kravál a vypadal jak bover.)
Myslet si, že si provokativně označim občanku a první policajt, na kterého narazim, mi to nedá sežrat, je opravdu víc, než jen mladická naivita. Takových příkladů je ve filmu mnoho a drolí tak autorovu zjevnou snahu ukázat tehdejší policii jako středověkou inkviziční instituci. Vážně nevím, co se panu Šabachovi v té době přihodilo, ale muselo to být něco naprosto strašlivého! Počítám, že přišel nejen o všechen majetek, na léta o svobodu, ale navíc že ho i mučili a nutili k otrocké práci v uranových dolech. Ve filmu je totiž kromě hlavních hrdinů fízl úplně každej. Nehledě na to, že zpočátku úsměvné vtípky na adresu SNB přecházejí v naprosto absurdní výplody, kterým nemůže uvěřit ani člověk neznalý, narozený po roce 1990.
Prostě další z řady porevolučních filmů na téma Věrni zůstaneme a nikdy nezapomeneme na utrpení našich bratří v nejtemnější době naší historie...nebo něco takového. Jak jsem po shlédnutí takového filmu rád, že existují i snímky typu Discopříběh nebo Vesničko má, středisková, které se jako komedie jen netváří a ve všem tom utrpení ukazují především světlé stránky života. Řečeno prostě: ač byl socialismus opravdu spíše šedivý, byla to i prdel.
Co říci závěrem? Pokud jste pamětníci a nebo dokonce persekuovaní, pak ve filmu Občanský průkaz naleznete nejen vzpomínku ale možná i zadostiučinění. Pane Šabachu, přál bych vám prožít jeden rok života třeba v osmnáctém století, abyste poznal, jaký jsme tu měli za socialismu vegáč. Já končím zvoláním: Pelíšky zůstávají opět nepřekonány. Bohužel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama