Schindlerův seznam vs. Goyovy přízraky

21. března 2011 v 10:49 | majk |  recenze
Pronásledování židů napříč staletími. Příběh člověka na pozadí dějiných událostí. Praktická učebnice dějepisu. Všemi těmito větami se dají popsat dva výtečné filmy z per velkých režisérů.
Nenávist k židům se nese staletími stejně vytrvale jako jejich obchodní úspěchy. Ty jsou také podle mého názoru jediným normálním vysvětlením tohoto útlaku. (Velmi něžné slovo, když si uvědomíme, co jsme s nimi celé věky prováděli.) A mám-li vyslovit svůj postoj k této otázce, tak vězte, že v Kupci benátském bych sám vzal do ruky nůž a vyřízl tomu zkurvenýmu parchantovi kus břicha hned vedle pupku...
Miloš Forman v Goyovi sice nestaví židy do centra dění, ale na jejich příkladu demonstruje způsoby a postupy španělské inkvizice. Někde jsem slyšel, že chtěl toto téma natočit již dávno, protože by odráželo absolutismus a despotismus komunistů v Československu. Nevím. Podle mě chtěl přímo ukázat na jiného, horšího tyrana - osvícenou, pokryteckou, nezničitelnou, alibistickou, prohnilou a věčnou katolickou církev.
Přízraky sledují příběh dvou lidí v pohnuté době španělska počátku 19. století. Situace ve společnosti se uvolňuje a obvyklý všudypřítomný (a oprávněný) strach z církve polevuje. Na scénu přichází bratr Lorenzo, aby oprášil a pozvedl metody a vliv svaté inkvizice. V nelítostném sítu uvízne i Ines, počestná dcera místního obchodníka. Od této chvíle sledujeme osudy této dvojice. Příběh králíka a kobry. Příběh mučení a zneužívání, pádů i vzestupů, svobody i zatracení. A Goya? Goya rámuje tento film nejen časově, ale i svými díly. Jako kronikář probírá se současným děním a vtěluje ho do svých nezapomenutelných maleb. Je to paráda! Vše je uvěřitelné a reálné. A nic není přehnané. Tím myslím především násilí. Forman říká vše, ale ukazuje málo. A vsadím se, že jakmile to dokoukáte, zvednete prdel a půjdete plivnout na první kostel, který vám zkříží cestu. Byl totiž nadevší pochybnost postaven právě za peníze ubohého tatíka...
Pan Spielberg měl trochu lepší pozici. Mapování holocaustu je v mírně pokročilejším stádiu. Navíc to nebylo tak dávno, takže měl k dispozici i několik živých pamětníků, kteří se popisované etapy osobně zúčastnili!
Tentokrát je židovský příběh stěžejním tématem celého filmu a osud Schindlerových židů máme možnost dopodrobna sledovat od prvních po poslední okamžiky války. Od shromažďování, přes ghetta, transporty, tábory pracovní i likvidační. Způsob je sice poněkud krvavější než u Formana, ale přesto neukazuje ani zdaleka vše, čeho se nacisté dopouštěli. Některé náznaky jsou dokonce tak malé, že je přehlédne i odborník na tuto tématiku. Režisér se spíše než na zvěrstva samotná zaměřil na demonstraci postoje samotných němců. Osoba Amana Goetha ve sqělém podání pana Fiennese zde slouží jako exemplární příklad názorů, postupů, zvyků, ale i povinností nacistického velitele v operaci "Konečné řešení".
A Schindler? Schindler jako člen nacistické strany (to bylo stejné jako s KSČ, kdo chtěl mít pokoj, tak tam vstoupil, kdo ne, mohl být v lágru dříve, než tam dorazil první žid...) využívá ke svému obohacení jak začínající války, tak svízelné situace židů. Svůj nesporný podnikatelský i společenský talent obratně využívá k budování smaltovaného impéria. Zkušenosti a očitá svědectví, nabitá během války, mění však jeho postoj k židům jako takovým. Z úspěšného podnikatele stává se bojovník za jejich životy. Získává si tak uznání nejen třetí hlavní postavy filmu - židovského účetního Sterna (výtečný pan Kinsley), ale zdá se, že i celé planety.
Šmitec.
K filmu lze dodat ještě toto. Velkolepá výprava, kostýmy a vše, na co jsme u Spielberga zvyklí, umocňuje pocit reality skoro stejně jako fakt, že je film černobílý. V některých částech se však nechává autor unést a z původně téměř dokumentárního formátu dělá sentimentální a nekonečnou poctu padlým. Ne, že by to snad nebylo potřebné nebo vhodné, ale ve 190 minutovém filmu mi přijdou desetiminutové pasáže se záběry na zástupy trochu nadstandard. A ty červené šatičky jsou vyloženě nechutné.
Co říci závěrem? Dějepis mi nikdy nevoněl a na škole jsem s ním měl dost potíže. Z druhé strany uznávám, že jsou etapy našich dějin, které zaslouží mou pozornost a také ji dostávají. A pokud nesnášíte čtení alespoň tak jako já, udělejte si čas na tyto dva snímky, protože stojí za to nejen po stránce vizuální...
(k tématice doporučuji ještě snímky Osud člověka, Šedá zóna a zajisté Kladivo na čarodějnice)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama