Darksiders: Sympatická válka

1. března 2011 v 10:58 | majk |  recenze
Na počátku byla jakási dohoda mezi Dobrem a Zlem, že pokud to bude lidstvo přehánět, rozlomí se nějaké pečeti nebo co a Jezdci apokalypsy nakopou lidem prdel. A tak se i stalo.
Aha, error, ono se nic nerozlomilo. Válka byl podveden a teď za to ještě bude pykat? Myslím, že ne, Time....
To je zápletka 3.person mlátičky Darksiders. Sice nesnášim porovnávání hry podle jiné (v Playstation magacínu bylo dlouholetým zvykem srovnávat všechny hry s GTA), ale podobnodst Války a boha války Kratose nemůže být čistě náhodná. Nejlépe se to asi pozná podle hekání....fakt to dělají stejně!
Takže Válku zhaftnou a pošlou před šéfíka, tam se dohodne, že se tomu musí přijít na kloub a že se teda půjde.
Hned na začátku dostanete do výbavy standardního hlídacího ducha, který nejen dohlíží, abyste plnili zadané úkoly, ale slouží vám i jako základní napověda. Kromě toho máte samozřejmě svůj mečík, který by neuzvedl snad ani Conan. A umíte to s ním fakt sqěle. Obvzlášť dorážecí manévry máte velmi pěkně nacvičené. No a taky máte jedno kouzlo, aby vás z toho věčného sekání nebolela tolik ruka.
První, koho na své cestě potkáte, je hokynář. Má rád různé věcičky a hlavně dušičky (jeho úvodní hláška o "young ones" je opravdu krásně zvrhlá), za které vám prodá nějaký ten vylepšující matroš.
Duše jsou v této mytologii všeobecně uznávané polatidlo. Dělí se na finanční, kouzelné a zdravotní a většinou padají z mrtvol (jaký šok...). Co se týká hokynářského sortimentu, tak je to možná zábavné a graficky vyvedené, ale nějaký zvláštní efekt jsem u všech těch kamenů nezaznamenal. U bouchaček, kouzel a komb je to ale jiné. Nová komba jsou na můj vkus poněkud složitá, ale mlátit celou dobu do dvou tlačítek je taky docela nuda. Navíc mají všechna několik úrovní, což se týká samozřejmě i kouzel.
Cestou potkáváte různé lid...bytosti, dostáváte další matroš a pokud si dáte práci, tak toho lze také hodně najít ve všudypřítomných bonusových truhlách (narozdíl od Krata se s nimi nemusíte otravně páčit, ale prostě je vylomíte).
Cestou potkáváte různé nepřátele. Jak už to v hrách bohužel chodí, tak se jejich počet časem nerozšiřuje, jen se mění jejich barva a zvyšuje obtížnost. I tak je to celkem slušná partička a budete se mít co otáčet a to vůbec nemluvím o palcích...
Poslední, co cestou potkáváte, jsou hádanky. Většina z nich vede k postupu ve hře, některé k truhlám. Přestože jsem v tomto oboru zcela netrpělivý házeč ovladačem, zde mi v krizi stačilo odejít uvařit čaj a jelo se dál, močálem temným kolem bílých skal. Co mě štvalo daleko víc byla mapa. V každém levelu sice nějakou najdete, ale vyznat se v ní je spíše pro zkušené rpg pařany než pro konzolové valiče. Výsledek je, že jsem půlku času nevěděl, kam mám jít a druhou půlku běhal po vlastních stopách. Napomohlo tomu samozřejmě i to, že hra není jako obvykle lokalizová ani trošičku. Je to škoda, protože příběh, i když možná jednoduchý, je zajímavý a Válka je správný maník s hutnými hláškami.
Co říci závěrem? Mám rád hry, které mají skutečnou EASY obtížnost, ktetá se dá projít bez většího rozčilování jaksi oddechově. (Ne jako třeba Killzone 2 nebo Resistance 2, kde vás na easy zabijou už v prvním levelu.) Darksiders takovou mají. A pokud máte rádi "chodičky-mlátičky", masivní komba a peklo, pak nelze než hru doporučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama