Únor 2011

Román pro muže - touha srovnání

26. února 2011 v 10:26 | majk |  recenze
Nevím proč (nejspíš kvůli panu Vieweghovi), ale někdo chtěl aby byl nový film Román pro muže na první pohled spojen s Románem pro ženy. Napovídá tomu nejen název filmu, ale i grafické zpracování plakátů či obalu dvd. Román pro ženy byl výborný svěží film, plný humoru, uvěřitelných postav a dobré hudby. Náladou připomínal Bridget Jonesovou, ovšem bez slizkého Hugh Granta. Žádné zbytečné odkazy, žádné zbytečné hrocení, žádná nastavovaná umělotina. Nic nedrhlo.
Román pro muže je bohužel naprostý opak. Již první záběr filmu mi byl podezřelý: Malá holka si na obrubníku zapaluje Marlborku "v měkkých" a po očku sleduje kolemjdoucí průvod pionýrů... Co to je?
Stejné děvče o pár let později vylepuje na svou monstrózní nástěnku novinové ústřižky a diagramy s výroky politiků a posledními korupčními kauzami. Takovou neměli ani Redford s Hoffmanem ve Všichni presidentovi muži. V tu chvíli mě vskutku nenapadlo, že je to televizní komentátorka, co mluví do mikrofonu.
To jsou dva příklady toho, jak je film sestaven z uměle vytvořených (pro někoho možná vtipných) situací a záběrů, které mně ovšem nedávají žádný smysl.
Zápletka filmu je jednoduchá: zkorumpovaný vysoký státní úředník chce dopřát svému umírajícímu bratrovi poslední snový týden ve špičkovém horském středisku. Jde dokonce tak daleko, že mu najme i jeho oblíbenou kyberprostitutku. Opilý mocí a penězi si ve své nadutosti ani nepřipouští, že co se zdá snové jemu, nemusí být snové pro každého. Potom biftek, striptýz - bez koz, Lomničák, Viagra - bez koz, Budař, pohřeb a ...šmitec.
Minimalistická hudba z dílny pana Vřešťála přidává snímku na kostrbatosti a zdlouhavosti. Každý chytrý autor a režisér ví, že filmová hudba je jakýsi lubrikant, pomáhající překlenout řidší místa scénáře a přechody mezi jednotlivými kapitolami. Zde bohužel působí spíše jako kýbl písku.
Rád bych v tomto chrlení ohně a síry našel na filmu i nějaká ta pozitiva. Hm.
Nelze neuvést velmi přesvědčivý výkon pana Donutila, který se zhostil role arogantní zbohatlé svině velmi obratně a dal nám tak antihrdinu, kterého všichni dobře známe, nenávidíme a přesto každé čtyři roky volíme...
Celkovou dusnou a pochmurnou atmosférou filmu prosvítá jako hřejivé sluníčko postava striptérky v okouzlujícím podání Táni Pauhofové. Její přirozená uvolněnost a optimismus je v pěkném kontrastu s dlouholetým napětím mezi sourozenci. A i když se nesvlékne, tak je na ni rozhodně dobrý pohled...
Co říci závěrem? Pobavit dnešního diváka není ani zdaleka tak jednoduché jako ještě před pár lety. A vypadá to, že ani angažmá oblíbeného spisovatele či herce už není zárukou úspěchu. Film Román pro muže nepobavil. Takže sorry, ale nedoporučuji. Snad příště.

Social network: hledání odpovědí

22. února 2011 v 10:08 | majk |  recenze
Základní otázka, kterou si pokládám je: proč chtějí být všichni stejní? Přeci nemám věřit tomu, že ta ohavná fialová exploze, co je všude kolem, se někomu líbí. Vstaňte, otevřete svou skříň a vsadím se, že tam bude něco fialového. Něco, co si vezmete na sebe ještě tak dvakrát a konec. Pamatujete na scénu s modrým svetrem ve filmu Ďábel nosí Pradu? Bingo!
A s Facebookem je to stejné. Původně "exkluzivní" projekt k balení holek na universitě se postupně dostal až do celosvětového "výprodeje", kde jste si ho nejspíš pořídili i vy. Ale proč? Proč všichni opouštějí své dlouho budované profily na jiných serverech a spěchají na FB? Odpověď je opět "exkluzivita". Na FB si prostě vybíráte, komu poskytnete informace a komu ne. Tím je jiný. Nic víc, nic méně. Další otázkou ovšem je, jaký profil (nebo proč vůbec) má televize nebo třeba okenářská firma... No ale k filmu.
Špičkový mladý programátor Mark Zuckerberg je znuděný imbecily, se kterými se musí každý den potkávat i školou, která mu dávno nemůže dát nic nového. Jedné vypjaté noci, opilý a naštvaný, vytvoří jen tak za pár hodin projekt na hodnocení školních roštěnek. Tím se nám (diletantům) začínají odkrývat možnosti a vlastnosti kyberprostoru, který se rozpíná jako vesmír a už to není bůh, ale právě člověk, který do tohoto prostředí vkládá život.
Mark se stává populárním a z podnětů, které přicházejí ze všech stran, urodí se mu v hlavě nápad na vytvoření FB. Potom kámoš, práce, 10000 uživatelů, Justin Timberlake, pijavice a happyend.
Jednoduše a svěže natočený film s rychlými a chytrými dialogy. Žádné zbytečné plýtvání penězi ani časem. Nejenže si na ovladač ani nevzpomenete, ale v tempu, které vás pohltí, zapomenete sledovat i čas. To mi přijde na životopisný téměř komorní snímek velmi slušné.
Nejvíce mě však zaujala osobnost samotného hrdiny. On se prostě....nezabývá detaily. Vstřebává i sděluje jen to podstatné a když už podstatné odezní, je okamžitě myšlenkami jinde. Někdo by řekl, že lidi kolem sebe využívá, hm, z mého pohledu je prostě nechává týt ze své záře a svého úspěchu. (Něco jako Mozart.) Jednou řekne svůj názor na věc a tím to skončilo. A že pak do něj všichni pořád hučí, to je jejich problém.
Jestli se chová bezohledně? Nemyslím. Hrubě? To každopádně. Správně hrubě! Kdybychom se všichni - stejně jako on - oprostili od zbytečných citečků a blbůstek a soustředili se jen na to důležité, mohli bychom toho v životě dokázat mnohem a mnohem více. Jenže my se místo toho zabýváme blbými detaily a když to někdo nedělá, tak je bezohledný a hrubý... Jediné, co tedy nechápu, je souhlas s vyšachování kámoše. Byl sice otravný a přizdisráč a pořád to byl kámoš.
Potěšující na konec je závěrečná scéna filmu. Myslím, že charakterizuje hodně současných uživatelů FB. Hrdina objeví profil své vysněné roštěnky a pošle jí pozvánku. Pak sedí, zírá do notebooku a mačká F5, jestli se něco děje. Jsou lidé, kteří to tak dokážou dělat hodiny...
(autor článku byl uživatelem FB asi 14 dnů)

Naschválníčci

17. února 2011 v 10:11 | majk |  játra
Pan František Nepil, budiž mu země lehká, napsal krásný dětský příběh s názvem Naschválníčci. Byl o tom, že když člověk nedělá věci pořádně, tak přijde nějaký trest. Ale tohle má být o našich "nepřizpůsobivých spoluobčanech". To jsou takoví moji naschválníčci. Nebo snad naši...?
O vánocích 2009 mi v obchodě ukradli zboží za cirka 10 tisíc Kč. Díky tomu jsem zjistil, že moje zamčená vitrína není asi tak zcela zamčená, jak se zdálo a vylepšil jsem ji. O vánocích 2010 mi během jednoho měsíce ukradli zboží za 30 tisíc Kč. Díky tomu jsem zjistil, že moje ochranné prostředky na zboží nejsou asi tak zcela bezchybné, jak se zdálo a vymyslel jsem způsob dvojí ochrany. Možná se ptáte, proč jsem si tak jistý, že to byli "oni" - prostě jsme je při tom chytli, hned několikrát. A já se těším na příští vánoce a další výzvu.
Naschválníčci nás upozorňují na naše nedokonalosti a svojí vytrvalostí nás nutí je řešit.
V naší zemi snad není obec, která by neměla potíže s neplatiči nájemného. Před časem se objevila jedna hrdinka, která se již odmítla dívat na to, jak si naschválníčci se statisícovými dluhy jezdí pro podporu v drahých autech a jala se jim ji odebírat rovnou "u okénka". Jakýsi politický zpěvák se rozhodl udělat z ní za každou cenu mučednici a myslím, že se mu to nakonec snad povedlo. Její odkaz však kráčí dál. Nedávno jsem slyšel v televizi, že tento radikální postup zavádí stále více starostů a samospráv.
A to už vůbec nemluvím o panu Čunkovi a stěhování. V "jeho" městě naschválníčci nejenže neplatili nájem a poplatky, ale zdemolovali pronajaté prostory do té míry, že začaly být životu nebezpečné. O tom, že do jejich blízkosti se nemohl normální člověk přiblížit, se už ve zprávách ani nemluvilo. A tak je město vystěhovalo. (Vás by také vystěhovali a mnohem rychleji.) Dokonce jim nabídlo náhradní ubytování, no spíše střechu nad hlavou. Z mého pohledu logické, ale ejhle...další mučedník.
A ústecká zeď? Pokus o řešení situace, kdy vám každou noc do brzkých ranních hodin řvou pod okny opilci a svými odpadky a vandalismem mění životní prostředí ve skládku...? Darmo mluvit. Takhle by se totiž dalo pokračovat donekonečna.
Naschválníčci v naší společnosti prostě jsou a my s nimi musíme žít. Zavinili jsme si to sami. Socialistická vládní garnitura se rozhodla začlenit je za každou cenu, což je asi takový nesmysl, jako udělat ze slavíka stonožku. A kdo si myslí, že se jejich problém vyřeší po dobrém, je blázen.
Co říci závěrem? Když mi do obchodu vleze černá huba a naplní ho svým neodolatelným odérem alkoholu, cigaret a moče, stojím jí přímo za zadkem až do chvíle, kdy zase neodejde. Jestli je to rasismus? To teda doufám!!!

Nadřízení, opilí mocí a chudí duchem

16. února 2011 v 14:29 | majk |  játra
Jistě se vám už někdy stalo, že vám nadřízený nutil svou vůli za každou cenu, přestože prokazatelně neměl pravdu. (Říkám prokazatelně, protože pravda bývá v takových střetech obvykle neprodyšně zahalena oblakem adrenalinu.) Ono být nadřízený není tak lehké, jak si spousta (většinou podřízených) lidí myslí.
Jaký by měl šéf vlastně být?
Přísný ale férový. Jsem hlava dubová a býk od narození, ale nejvíc mě asi naštve, když udělá šéf chybu a začne ji zakrývat hromadou vymyšlených kliček a nových nařízení v bláhové představě, že podřízenému není naprosto jasné, co se stalo. Tím ze sebe dělá blbečka a sráží svou autoritu do prachu arény. Umět uznat vlastní chybu je jedna z nejlepších lidských vlastností.
Znalý ale skromný. Vždy mě dost pobaví, když vás šéf jebe za věci a pracovní postupy, o kterých nemá ani páru. Třeba jen proto, že je u toho zrovna jeho šéf. Je to většinou způsobeno tím, že se dostal k funkci ze známosti nebo za zásluhy a nečerpá z vlastních zkušeností. Tvrdím, že pokud nadřízený nezná a neumí vše ve svém resortu nejlépe, pak svou funkci nemůže nikdy vykonávat ku prospěchu věci. A je za blbečka. Zase. Dobrý šéf navíc chytře těží zlato ze znalostí a zkušeností podřízených.
Pracovitý ale soudný. Nevadí mi, když šéf pracuje víc než podřízený, je to jeho věc, ale přijde mi divné, když za něj dělá jeho práci. Ukazuje tím nejen nedůvěru v podřízeného, ale i svou neschopnost vybrat si toho správného a naučit ho jeho povinnostem. Na druhé straně ulechčovat si vlastní práci převáděním svých povinnosti na podřízeného a tím ho odvádět od jeho úkolů vede vždy pouze jenom ke snižování efektivity práce.
Měl by umět vynadat ale i pochválit. Dnes je těžká doba. Pro nás socky je těžká vždycky. Díky imaginární a nekonečné "krizi" mají podniky výmluvu, proč dlouhodobě nezvyšovat lidem plat ani o inflaci. To a spousta dalších věcí přispívá ke snižování morálky personálu, což je vidět na každém kroku. I přesto jsou u nás lidé, které práce baví a dávají jí všechno, energii i nápady. Takové lidi a jejich (v současné situaci tolik potřebné) nadšení by firma neměla ztrácet jen proto, že šéf není schopen byť jen slovně ocenit práci běžnou, natož nadstandardní.
A rozhodně by měl držet dané slovo a řídit se nařízeními, které sám vydal. Takovou samozřejmost snad nemá cenu ani komentovat.
Být dobrý šéf prostě není sranda. A podle stavu našeho hospodářství soudím, že těch dobrých je tu opravdu málo. Každého spíše zajímá od kdy do kdy a hlavně co za to. Jenže za co...?
(Autor článku byl několik let pod i nad.)

Sin city: představy nadrženého puberťáka

13. února 2011 v 12:55 | majk |  recenze
Jsou filmy, na které se mohu dívat pořád dokola a dokola a nikdy se neomrzí. Sin city mezi ně rozhodně  a po zásluze patří.
Tři drsné příběhy města hříchu spojené jedním barem, nasáklé krví, násilím a zvráceností. Sqělé výkony pánů Willise, Rourka a Owena a mnoha dalších. Komixová okénka do detailů převedená na filmový pás a černobílá atmosféra rozkladu a tajemství. To je Sin city, temné a živoucí.
Co se mi na tomto filmů ale líbí nejvíc, je nefiltrovaná dotaženost, proudící a stříkající jako čerstvá horká krev z otevřené tepny autorovy fantazie. Nic se neztratí v překladu.
Rourke jako zabiják, jdoucí po krku vrahům své milenky, dělá svou "práci" přesně tak, jak ho to baví a hlavně jak je nutné. Dopřává svým nepřátelům přesně to, co si zaslouží a divák se chtě-nechtě musí s jeho ukrutnými činy ztotožnit a otevřít tak tmavou stránku svého srdce jako Pandořinu skříňku. Žádná pěsťovka a pistolka....pěkně pomalu a hrubě....
A mají-li být ve filmu holky a pistole, tak to musí být nahé šlapající topmodelky se samopaly. Jakkoli bohužel nevyšel původní Millerův návrh, aby všechny roštěnky byly nahoře bez, dostane divák dostatečnou dávku hormonů a představivost bývá zhusta lepší než skutečnost, i když je nahá.
A Bruce Willis? To je prostě Bruce Willis. S infarktem v jedné ruce a několika kulkami v těle rozmlátí tou druhou hlavu hajzlovi jen krev stříká a svázaný, nahý a pověšený za krk nepřestává bojovat až do úplného konce, protože je to prostě fér obchod. A jestli ho má milovat nějaká oběť, tak rozhodně ta nejmladší a nejžhavější baba z celého filmu, absolutně nedostupná, ďáblova princezna seslaná na zem jako návnada pro všechny slintající ožralce a zvrhlíky všeho druhu, kterým však nosí jen smůlu a smrt...
Nic nechybí, nic nepřebývá, všeho je správně. Překlad a dabing je nadmíru výtečný.
Jestli doporučuji? Otazka by měla spíše znít: Haló, vy ho ještě nemáte? Blázni!!!!!!!!!!

Muž ve stínu

12. února 2011 v 9:20 | majk |  recenze
Mám rád Pierce Brosnana již od dob Remingtona Steela a proto si málokdy nechám ujít nový film s tímto hercem. Muž ve stínu je ale spíše bokovka, i když se tam tváří jako druhá hlavní role. Prim hraje Ewan Mc Gregor. Toho naopak moc rád nemám a nebýt Trainspottingu, budu ho nejspíš ignorovat. Tady ovšem drží film pohromadě a dodává mu vtip, bez kterého byste se nejspíš dvě hodiny docela nudili.
Mladý novinář dostává velmi lukrativní nabídku velkého nakladatelství na dokončení pamětí britského premiéra. Honorář je tak vysoký, že přijímá, přestože je věc od začátku provázena podezřelými událostmi. Ty nekončí ani když se připojí k Brosnanovi v jeho přechodném americkém sídle. Pak ding zprava, ding zleva a rozuzlení. Sice trochu překvapivé, ale rozhodně se na to dá přijít.
Jakkoli se film podle obalu tváří akčně, je to spíše komorní drama. Jeden venkovský exterier, dva či tři interiéry, hudba spíše žádná než tichá. Vše musí utáhnout herci, kterých je ve filmu asi 6, a příběh. Stopáž filmu není uměle prodlužována sexem a podobnými zbytečnostmi, takže touha přetáčet mě nechytla ani jednou. To je u dvouhodinového filmu docela slušné. A končí to špatně, což kvituji vždy s povděkem.
Co říci závěrem? Dodnes nechápu rozdělování filmů na áčka, céčka apod. Já to dělím na číslo jedna a ostatní. Číslo jedna je první film večera, který hodláte plně sledovat, bavit se a věnovat mu řádnou pozornost. Muž ve stínu je slušné číslo jedna, i když jen napoprvé. Takže doporučuji.

Dead space 2 - první setkání

11. února 2011 v 14:17 | majk |  recenze
Wow, je to rychlejší a plynulejší. A Isaac mluví, to mě po... Tak to byly moje asi nejprvnější reakce na pokračování hororové hry Dead space s označením 2.
Isaac se probírá v blázinci ve vesmírné megapoli. Něco mu hustí do hlavy, pak utíká, najde bouchačku a moduly a už to valí. Prvotní logická touha zdrhnout co nejrychleji je nahrazena úkolem zničit marker, který údajně sám sestrojil.Potoky krve, létající údy, přízrak bejvalky a obří beďary. Maso!
Vylepšení nepřátelé z jedničky (obvzlášť ti skokani s ocasem mi pili krev často) a spousta nových. Z těch nutno jmenovat vybuchující batolata a houfy otravných dětiček. Otravné také je, že narozdíl od jedničky, kde stačilo jen zabít, musíte do mrtvého nepřítele dupnout nebo střelit, aby z něj vypadl matroš. Takže se neustále brodíte po kolena mrtvolami a dupete kolem sebe jak idiot, jestli náhodou z někoho ještě něco nevypadne. Ale střelit rozběhnuté dítě a koukat, jak před dopadem na zem ještě dva metry letí bezvládně vzduchem mi tu prudu vynahradilo.
Zbraně z jedničky přešly všechny, některé s vylepšenou alternativní palbou a přibyly i nové. I když nevím, k čemu je odstřelovačka proti nepřátelům, kterým máte řezat končetiny. A provazová pistole se mi pořád zasekávala.
Vylepšil se pohyb ve stavu bez tíže a změn dostál i upgrade zbraní (především v tom, že se dá zbraň za úplatu degradovat a uzly dostat zpět k dalšímu využití).
Hra je doplněna o pár (docela jednoduchých) hádanek, bez kterých nelze pokračovat a spoustu trofejí, které stejně všechny nezískáte. Obvzlášť kousnout nejtěžší obtížnost, ve které máte pouze 3 možnosti uložení a žádné safepointy mi přijde dost HC.
Bohužel dvě největší přednosti prvního dílu do dvojky jaxi nepřešly. Předně je to lokalizace. Bavilo mě při procházení Ishimurou (kam se mj. na chvíli vrátíte i ve dvojce) nacházet zvukové a textové záznamy a pronikat do problému. Na první pohled je příběh dvojky složitější, ale to mohu jen hádat, v angličtině do něj pronikat nebudu. Firma Elestronic arts přestala považovat Česko za dost silného hráče a i kdyby nakrásně někdo udělal prográmek s češtinou, tak firma Sony ho do konzole nikdy nepustí (ta Česko totiž ignoruje již dávno). Další, co mi ve dvojce chybělo, byla temná a hororová atmosféra. Nahradit plížení po stísněných chodbách lodi, vyplněných záhadnými zvuky a všudypřítomným šeptáním, tím, že občas zhasnete světlo a pustíte dramatickou filmouvou hudbu mi přijde trochu málo. Navíc to udělá ze zvláštní hry normální střílečku. No to jsem trochu přehnal - Dead space 2 je dobrá střílečka a až bude v platinové ceně, určitě doporučuji koupit. Pokud si připlatíte a koupíte limitku, dostanete jako bonus hru Dead space: Extraction, která byla doposud jen na Nintendo WII. Tady je nutno podotknout, že bez Playstation Move s ní ale nehnete. Tak bacha.
A kdyby vám začalo konečně hrabat, poohlédněte se v okolí po velké červené věci a připravte se na přeměnu... Unitologie ruls, já beru roha.

Meaning of life

8. února 2011 v 11:10 | majk |  recenze
Skupina Monty Python obdařila svět hned několika komediálními filmy. Mně osobně se nejvíc líbí jejich Smysl života. Série absurdních skečů, jak jsem na ně od pánů zvyklý, mapuje různé fáze lidského života od početí po posmrtný život. A nebere si servítky. Nevím, kterou pasáž filmu označit za nejlepší, ale nejvíc jsem se zasmál u blicí scénky z francouzské restaurace. Klasické fóry připomínající němé grotesky prostě fungují i po sto letech nejlépe. Z ostatních nutno jmenovat mašinku, co dělá piiiink, praktickou ukázku soulože při vyučování, prodávání dětí na pokusy a hledání ryby uprostřed filmu. Vše proloženo tradičními popěvky s animacemi Terryho Gilliama. Prostě bájo.
Film má navíc tu výhodu, že byl obdařen dabingem. (Ne, Josef, nechci si užívat krásné anglické jazykolamy a sledovat pouze spodních 15 cm obrazovky.) Nevýhodou filmu je, že se nedá sehnat na dvd. Nedávno ho sice reprízovali v televizi, ale díky digitalizaci (ať shoří v pekle!) mám poslední dobou problém s programovým nahráváním a pálením z televize. Nicméně VHS kopii mám bezpečně uloženou a až nebudu líný, překopčim to na dvd.
Ale to jsme skutečně odbočili.........to husitské hnutí.......

Večer se na některých místech vozovky může tvořit tma

7. února 2011 v 13:15 | majk |  játra
Nedávno jsem četl jeden článek, který cupoval jiný článek. (To je věta.) Původní článek se zabýval jistou náboženskou skupinou a jejími tvrzeními; byl několikastránkový a byla v něm spousta informací - asi dvě mírně nepřesné. Toho využil autor druhého článku, který upřesnil ty dvě informace a prohlásil, že pokud byly v původním článku tyto nepřesnosti (podle něj lži), pak samozřejmě z toho článku nelze věřit ničemu. Velmi zajímavý postup!
Jindy jsem zase slyšel jednu historku. Můj kamarád pracoval ve velké analytické firmě a občas jim tam někdo z novinářů zavolal o informaci. Většinou o věci nic nevěděl (protože neexistovala). Novinář tedy zavolal druhému, třetímu do té doby, než se někdo s oslovených nezvedl a nezakřičel na celou kancelář například:"Slyšel někdo o prodeji toho a toho podniku?" Zvedly se tři ruce, kterých se na to ptal někdo v telefonu. "Ano, slyšeli jsme o tom." Novinář slušně poděkuje a napíše, že se podnik prodává a že je to ověřená informace. Podle mě hustý! Jenže hustý je, když jsem se pak dozvěděl, že se tento postup UČÍ na novinářských školách.
Dneska opět. Ředitel jedné z nemocnic mluví otevřeně na veřejnosti o tom, jak se také ve zdravotnictví získávají peníze. Všichni to samozřejmě vědí, je to po desetiletí zavedená praxe, akorát to nikdo ještě takhle nevybalil. Někdo to natočí, sestříhá a dá na internet. Nejpeprnější pasáže - nikoli celý text - okamžitě vyjdou v novinách. A milí novináři místo aby byli rádi, že tu konečně někdo mluví pravdu, rozebírají co že to na ní vlastně bylo špatně a kdo to schytá. A takhle je to pořád dokola.
Mám i jeden z vlastní zkušenosti. Jednou mi jeden novinář napsal mail, že chystá článek a že ho zajímá, jak že se to v našem sortimentu tvoří ceny, když je naše zboží podle něj tak drahé. Že by mu to dost pomohlo. Slušně jsem mu odepsal a snažil se pomoci. Druhý den to vyšlo (samozřejmě pozměněné) v novinách a to i s mým plným jménem a společností, ve které jsem pracoval. To mě nepotěšilo a tak jsem napsal panu novináři, jestli náhodou neupadl. On mi odepsal velmi povrchně o politice a svobodě slova.
Nevím o jaké svobodě slova mluvil. Nejspíš o té, pro kterou se neustále soudí ubohá Helenka Vondráčková, která se jako jediná z celebrit nehodlá smířit s tím, že noviny dnes otevřeně lžou a ještě si to dávají do reklam.
Pointa? Jednoznačná.....nebavte se s novináři za žádných okolností, protože to vždycky využijí ve svůj prospěch a vám to uškodí.
Za socialismu jsme pořád nadávali, že v televizních novinách jsou zinscenované reportáže a rozhovory, dští se síra na imperialisty a chválí sovětský svaz. Podívejme se, v čem jsme si teď přechodem k demokracii pomohli. Snažím se sledovat zprávy pravidelně, ale nejde mi to. Dnešní zprávy se totiž skládají pouze z trestné činnosti a živelných pohrom. Tedy pokud myslíme živelnou pohromou to, že v lednu přes noc nasněží a ráno to umrzne. Zapoměl jsem na zvířátka. Kde jsou časy, kdy byla nejdřív politika domácí, pak zahraniční, nato přišla kultura a na závěr sport. Kam se poděla novinářská práce? 
Nebo je to snad tím, že se v naší zemi nic neděje? Uznávám, že psát o dnešní domácí politice je tvrdý oříšek a fraška, když ministři naší "protikorupční vlády" postupně odpadávají kvůli korupci a opozice je tradičně proti jakémukoli návrhu jen a jenom proto, že ho navrhl někdo jiný. Ale já svoji výplatu také nedostávám zadarmo, takže bych čekal, že novinář pro večerní zprávy udělá víc, než jen že sjede zprávy na Idnesu.
Chtěl bych tímto poděkovat televizi Nova za to, že v době televizních novin uvádí na Novacinema Bundu.....to mě zachraňuje.

Scott Pilgrim proti zbytku světa

7. února 2011 v 10:11 | majk |  recenze
Když se řekne punk, představí si mnoho lidí směšně oblečené sprosté smažky obklopené smečkou psů a žebrající u východů z nádraží o cigára. Já si ale představím drsnou revoltu proti dusícím zvyklostem, které jsou vyžadovány jaksi automaticky, bechderoucí nářez, ... A to je Scott Pilgrim.
Nebojím se tvrdit, že jestli může punk zasáhnout do filmu, tak je tento tím nejlepším příkladem.
Chlapec těsně za hranicí dospělosti chodí s dívkou ze střední. Mají se rádi a klape jim to. Bohužel je díky jejímu věku terčem poznámek a posměchu svých přátel. Když tu náhle....narazí na osudovou dívku. To nemusí vždycky ausgerechnet znamenat, že je mu souzena a že budou spolu navěky, ale že zásadně ovlivní jeho život. Scott se nám zamiluje. Následuje seznamovací legrace a trapasy. S příchodem prvního protivníka se Scott dozvídá, že musí "porazit" všech sedm jejich bývalých a tím si vydobýt vytoužené místo po jejím boku. Tato očistná cesta vede nakonec samozřejmě k prozření.
Až potud vše v pořádku, standardní TNH film. Ovšem způsob, jakým je nafilmován, mě vcucnul, sežvýkal, obrátil naruby a vyplivl v naprosté extázi! Střih a dějové skoky, které vás protáhnou týdnem Scottova života asi za 5 sekund a vy ani on nevíte, jestli se vám to nezdá, mě hned na začátku donutily přestat soustředit se na děj, ale vychutnávat film jako trip. A když se Scott probudí ve své posteli vedle svého nejlepšího kámoše spulubydlícího (a jeho dvou milenců), tak začnete přemýšlet, jestli takovou dávku rozdýcháte. Všechny zvuky ve filmu mají svou obrazovou komixovou podobu. Všechny souboje jsou ve stylu Tekkena. A navíc to dopadne tak, jak podle mě má. Soundtrack je nosný a hutný stejně jako humor ve filmu. Roštěnky jsou roštěnkovité a Scott Pilgrim.....je růžovka. (Ale co si budeme povídat, Kick-ass je taky růžovka a jak umí pěkně kopat lidi do prdele.) Prostě ujetá komixovo-pařansko-punková jízda, huráááá! Jestli doporučuji? Vo tom vole kurva žádná!!!