Bakalářský příběh

27. ledna 2011 v 13:12 | majk |  játra
Stojím na střeše jedenáctipatrového domu a mám strach. Hlavou mi probíhají události posledních měsíců, dnů a hodin. Přemýšlím o náhodě a o štěstí.
Žil jsem si na poměry celkem slušně. Pracoval, když musel a pařil když nepracoval. Sex, drogy a rock´n´roll a stále dokola. Takový život vám unaví tělo i mozek a vyprázdní duši. A tak jsem se rozhodl s tím životem jednou provždy skoncovat. Stejně mě nic lepšího už nečeká, může to být stejné nebo horší, takže fuck off.
Žádná ukvapenost. Dumám o tom měsíce. Je zajímavé, že když o takových věcech promluvíte s přáteli, tak všechny jejich reakce většinou zní "no, to je ale kravina", nebo třeba "přestaň blbnout, kámo". Nikdy a nikdo vám neřekne: "hele, máš nějaký problém, můžu ti pomoci?" Bereme tyto myšlenky nějak automaticky jako šílené a neuskutečnitelné; jako výplod zpité mysli a to i když pocházejí od člověka, který mluví vždy vážně. Srát na ně.
Tak jsem se rozhodl. Ale nebyl bych to já, kdybych si to nechtěl řádsky užít. Celá věc musí být připravena a promyšlena do posledního detailu. Akční a melodramatická zároveň. Mistrovské dílo.
Po dlouhých měsících bylo vše nachystáno. Mosty spáleny, majetek rozprodán a velkolepá poslední noc na spadnutí. Plán je následující: vykalit se, utratit všechny prachy a "zalítat si" k smrti. Stejně se už nemám kam vrátit. Zkusit, jaké to je být alespoň chvíli "bohatý" a nemuset myslet na kraviny typu kolik co stojí a kdy jede noční tramvaj.
Dal jsem dokupy slušnou sumičku, abych si tuhle noc mohl užít. Liju do sebe jeden bourbon za druhým a pivo teče proudem. Taxíky křižují ulice od hospody k hospodě. Peněz moc neubývá, tak zkouším osvědčeného žrouta a baviče jménem forbes. Mám v tomto oboru nějaké zkušenosti, takže by to neměl být problém. První mašina, lehce za kilo. Jedna mince propadává. Nic, hodim jí vedle. Wow, vypadlo 500 sotva jsem se jí dotknul. A z původního kila jsou dva litry. Inu, první vyhrání... Tak přitvrdíme. Znám jednu hernu, kolem které jsem často jezdil, ale nikdy nebyl uvnitř. Kdy, když ne teď! Taxíček, bourbonek, cink - pětistovka se zpětinásobila. Vedlejší automat skoro to samé. Po šesti hodinách hýření mám u sebe dvakrát víc, než když jsem začal. Tak jo, asi to mám rozjet ve velkém. Střídám bary a herny a z každé mašiny, na kterou sáhnu prší peníze. Je sedm hodin ráno a já jsem na sračky. Můj plán je v troskách a ze mě je boháč. Tak snad zítra.
Nad ranním pivem přehodnocuji ve čtyři odpoledne situaci. Škváry je dost, takže volím postup bifťour, prostitutka a další noc "podle plánu". Probírám se někdy ráno v bordelu. Sličná romka mě přesvědčuje, abych se šel vyspat. Z peněz téměř neubylo.
Takhle to trvá 4 dny. Začínám být unavený. Přestávám vnímat. Sedím u mašiny, dokud nepohltí všechno. Štěstí polevilo a za 3hoďky jsem suchej. Hurá, konečně bude konec!
Stojím na střeše jedenáctipatrového domu a mám strach. Hlavou mi probíhají události posledních měsíců, dnů a hodin. Přemýšlím o náhodě a o štěstí. Odhodlání a odvaha jsou dávno pryč. Jakoby mě něco chtělo pár dní zdržet a tím předešlo katastrofě. Vypadá to, že budu mít ještě dost a dost času o tom přemýšlet....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 13:41 | Reagovat

Chystám taky nějaký článek. Tohle se mi zdá dobré. Budete v mém žebříčku na TT. Teď trochu odlehčeně. Takováhle pařba by mě dnes dostala úplně na dno, i kdybych o konci vůbec neuvažovala.

2 Hakky Hakky | Web | 27. ledna 2011 v 14:35 | Reagovat

Tohle je hezky napsané ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama