Leden 2011

Řekni, v jakém autě jezdíš, já ti řeknu, jaký jsi řidič

29. ledna 2011 v 10:03 | majk |  játra
Nechápu, proč si lidé neustále stěžují na drahý benzín, když drtivá většina z nich jezdí tak šíleně, že si sami zvyšují spotřebu o desítky procent....
Jedu si takhle v sobotu ráno do práce a užívám si malý provoz. Cestu mám dost najetou vč. intervalů semaforů. Dá se to pohodlně projet bez šlápnutí na brzdu (což mimochodem mám hodně rád). Takže spíš nuda než zábava. Ale vždycky se najde pako, co hrozně spěchá a myslí, že rychlost nahradí těch 15 minut, o které ráno vstalo později. Tentokrát žluté Daewo. U všech pěti semaforů, kterými jsme projížděli byl daleko první a všemi jsme projeli současně (to mě mimochodem zase dost baví). Teda já projel, on se rozjížděl a zastavoval pořád dokola. Úplně jsem viděl ten vír v jeho nádrži...trubka. Trochu jsem se divil, že je to malé Daewo, takhle blbě totiž zásadně jezdí auta od milionu výš. Takoví ti kreténi, co si myslí, že mají na parkovišti přednost, protože jedou rychle. A že s blikačkou se dá parkovat kdekoliv.
O naschválech za volantem jako je předjetí a brudká brzda se teď dost mluvilo v televizi (hádejte, čí je to specialita), tak zkusíme jiný. Třeba nedání blinkru při sjíždění z kruháku. To je podle mě jasný naschvál, protože jde o jeden malý pohyb malíčkem. Nebo parkování daleko od vedlejšího vozu. To je opět specialita drahých aut, ty dokonce vidím často parkovat uprostřed dvou parkovacích míst. Nejspíš si myslí, že když jejich auto stojí více než 3 jiná, mají právo i na více místa. Nebo jsou to opět namyšlení blbci, to je taková druhá varianta.
A všimli jste si, kolik řidičů nedodržuje předpisy jen proto, že na silnici nikdo není? Teda mimo těch, kteří nedodržují předpisy vůbec...
Jezdím domů po dálnici, která vede půl cesty uzavřenou obcí. Tam je jak známo povolena maximální rychlost 80 km/hod. Nikdo! Nikdo nejede osmdesát. Když se najde jednou za týden jedno auto, které to se mnou valí, tak čumim jak puk. Kolikrát se musím ptát, jestli je to úmyslné porušování pravidel, nebo to ti ridiči ani nevědí.
Navíc proč by se měli bát? Policii na své trase vídám jen jednou ročně. Pravidelně o Velké ceně kontrolují motorkáře. A i kdyby náhodou někoho vyhmátli a přišel o pár bodíků, tak žádný strach - poslanci a jejich známí přišli již téměř o všechny, takže se uvažuje o navýšení. A to přesně ve chvíli, kdy bodový systém začal kupodivu fungovat.
Taky vůbec nechápu, na co si stěžují ti postižení? Když vidím ty fára, která neustále stojí na místech "vyhrazených pro postižené", tak si říkám, že to musí být fajn život a jejich dávky musí být vyšší než jsem čekal. Nedávno jsem viděl krásné dvousedadlové kupé Mercedes s cedulkou vozíčkáře. Kde se asi dá sehnat ten nanovozík, který by se tam vešel?
Nevím, kam jdou peníze z pokut, ale do pilicistů určitě ne. Protože kdyby tam šly, tak by jich bylo jistě na silnici vidět víc, nemuseli by brát úplatky a dělat složité nábory nováčků. S platy zaplacenými z pokut by se tam lidi jen hrnuli. Tak snad někdy.

Bakalářský příběh

27. ledna 2011 v 13:12 | majk |  játra
Stojím na střeše jedenáctipatrového domu a mám strach. Hlavou mi probíhají události posledních měsíců, dnů a hodin. Přemýšlím o náhodě a o štěstí.
Žil jsem si na poměry celkem slušně. Pracoval, když musel a pařil když nepracoval. Sex, drogy a rock´n´roll a stále dokola. Takový život vám unaví tělo i mozek a vyprázdní duši. A tak jsem se rozhodl s tím životem jednou provždy skoncovat. Stejně mě nic lepšího už nečeká, může to být stejné nebo horší, takže fuck off.
Žádná ukvapenost. Dumám o tom měsíce. Je zajímavé, že když o takových věcech promluvíte s přáteli, tak všechny jejich reakce většinou zní "no, to je ale kravina", nebo třeba "přestaň blbnout, kámo". Nikdy a nikdo vám neřekne: "hele, máš nějaký problém, můžu ti pomoci?" Bereme tyto myšlenky nějak automaticky jako šílené a neuskutečnitelné; jako výplod zpité mysli a to i když pocházejí od člověka, který mluví vždy vážně. Srát na ně.
Tak jsem se rozhodl. Ale nebyl bych to já, kdybych si to nechtěl řádsky užít. Celá věc musí být připravena a promyšlena do posledního detailu. Akční a melodramatická zároveň. Mistrovské dílo.
Po dlouhých měsících bylo vše nachystáno. Mosty spáleny, majetek rozprodán a velkolepá poslední noc na spadnutí. Plán je následující: vykalit se, utratit všechny prachy a "zalítat si" k smrti. Stejně se už nemám kam vrátit. Zkusit, jaké to je být alespoň chvíli "bohatý" a nemuset myslet na kraviny typu kolik co stojí a kdy jede noční tramvaj.
Dal jsem dokupy slušnou sumičku, abych si tuhle noc mohl užít. Liju do sebe jeden bourbon za druhým a pivo teče proudem. Taxíky křižují ulice od hospody k hospodě. Peněz moc neubývá, tak zkouším osvědčeného žrouta a baviče jménem forbes. Mám v tomto oboru nějaké zkušenosti, takže by to neměl být problém. První mašina, lehce za kilo. Jedna mince propadává. Nic, hodim jí vedle. Wow, vypadlo 500 sotva jsem se jí dotknul. A z původního kila jsou dva litry. Inu, první vyhrání... Tak přitvrdíme. Znám jednu hernu, kolem které jsem často jezdil, ale nikdy nebyl uvnitř. Kdy, když ne teď! Taxíček, bourbonek, cink - pětistovka se zpětinásobila. Vedlejší automat skoro to samé. Po šesti hodinách hýření mám u sebe dvakrát víc, než když jsem začal. Tak jo, asi to mám rozjet ve velkém. Střídám bary a herny a z každé mašiny, na kterou sáhnu prší peníze. Je sedm hodin ráno a já jsem na sračky. Můj plán je v troskách a ze mě je boháč. Tak snad zítra.
Nad ranním pivem přehodnocuji ve čtyři odpoledne situaci. Škváry je dost, takže volím postup bifťour, prostitutka a další noc "podle plánu". Probírám se někdy ráno v bordelu. Sličná romka mě přesvědčuje, abych se šel vyspat. Z peněz téměř neubylo.
Takhle to trvá 4 dny. Začínám být unavený. Přestávám vnímat. Sedím u mašiny, dokud nepohltí všechno. Štěstí polevilo a za 3hoďky jsem suchej. Hurá, konečně bude konec!
Stojím na střeše jedenáctipatrového domu a mám strach. Hlavou mi probíhají události posledních měsíců, dnů a hodin. Přemýšlím o náhodě a o štěstí. Odhodlání a odvaha jsou dávno pryč. Jakoby mě něco chtělo pár dní zdržet a tím předešlo katastrofě. Vypadá to, že budu mít ještě dost a dost času o tom přemýšlet....

Odcházíte? - Děkujeme!

27. ledna 2011 v 12:07 | majk |  komentáře
Poslední dobou se v televizi často pere hromadný odchod doktorů. Tak bych k tomu taky rád něco řekl.
Jsem docela nemocný člověk. Před několika lety jsem prodělal závažnou operaci a od té doby jsem téměř stále na různých vyšetřeních. No, vyšetření trvá maximálně 30 minut, ale orace, které mu předcházejí, jsou i několikaměsíční. Měl jsem tedy v posledních pěti letech dostatečnou možnost seznámit se s postupy a způsoby českého zdravotnictví. A to mě teda potěš!
Především doktor NIKDY nehne prstem, dokud před ním nestojí plně vybavený pacient. Tuhle jsem byl na počítačové tomografii a nedali mi výsledky do ruky. Nedivil jsem se tomu, protože jsem byl z dřívější nemocnice zvyklý na to, že snímky posílají doktorovi, který mě tam poslal. Navíc mi nový doktor neřekl, že si je mám vyžádat. Takže jsem přišel na kontrolu "nevybavený" a paní doktorka mě poslala domů, že mám přijít, až budu mít výsledky v ruce. S tím jsem se nesmířil, udělal kravál a hle! Najednou šlo zvednout telefon a výsledky byly do 20 minut.
Dále je doktor většinu své pracovní doby nucen dělat naprosto zbytečnou práci. To mě zase poslali na magnetickou resonanci. Měl jsem se stavit na ambulanci, kde už o mě věděli a přes doktora získat poukaz na vyšetření. Mno. Na ambulanci jsem čekal slabou hodinku, což mi ani nevadilo. Hrál jsem šachy a poslouchal hovory spolutrpících. Bylo tam hned několik lidí, kteří čekali mnohem déle než já a měli přitom bolesti. Když jsem se konečně dostal k panu doktorovi, začal tradiční kolotoč otázek, které vám položí vždy každý doktor, který vás vidí poprvé. Chtěl jsem si to po takovém čekání vychutnat a odpovídal pěkně zvolna. Pan doktor však nejspíš spěchal na oběd, tak si většinu odpovědí sám našel v mém spise v počítači. Pak podal přísedící sestře lejstro a oznámil mi, že mě vyrozumí poštou. To znamená, že jsem ztratil 90 minut času, aby jsem nemusel nic říct a vyrozuměli mě poštou.
Tyto dva příklady myslím plně postačí k vytvoření obrázku o českém zdravotnictví. Je všeobecné známo, že 70% doktorské práce je u psacího stroje. Asistentky se u nás nenosí a sestry sice umí píchnout injekci, ale přepsat něco z diktafonu nejspíš ne. Vedení nemocnic bývá většinou velmi kostnaté, byrokracií prorostlé a český člověk není zvyklý na převratné změny, ani když jsou k lepšímu. Takže jakmile se někdo pokusí s těmito stoletými pracovními postupy zatřást, většinou tvrdě narazí. Nehledě na to, že jakkoli si všichni stále stěžují, tak makat nadoraz nás stejně nikdy nikdo nedonutí. U nás totiž chceme nejdřív pořádnou škváru a pak se možná rozhodneme, že budeme taky hákovat. Slovy pana Wericha - jistě už je někde komise, která hledá budovu.
Neodvažoval bych se navrhovat řešení, protože v mém pojetí by bylo plné drsných a převratných opatření, privatizací a výpovědí. Jen si říkám, proč mám ze svého platit někomu, kdo si stěžuje na to, že si sám neumí zorganizovat práci.
Chcete vyhrožovat odchodem do zahraničí? OK, běžte si, jistě na vás čekají s otevřenou náručí. A co se týká mě, tak jsem díky vám pochopil, že nejúčinnější léčbou nemocí je sebekázeň a dodržování základních pravidel zdravého života - pestrá ale střídmá strava, tělesná zátěž a odpočinek, nechlastat a nehulit. No a kdyby to přeci nepomohlo, klidně si nechám uříznout další kus těla od slováka nebo ukrajince. Z mého pohledu je to prašť nebo uhoď.

Resident evil: Afterlife

24. ledna 2011 v 16:32 | majk |  recenze
Tokio, denní špička, na přechodu vykulená roštěnka, prvnímu chlápkovi, co začne zírat se zakousne do krku, kamera vyjede nahoru - snad až do vesmíru - a sjede zpět doprostřed ruin současnosti. Parádní úvod a bohužel to jediné, co se mi na filmu líbilo.
Naklonovaná (mnohokrát) Elis si přichází do centra Umbrelly vyřídit účty. Díky svým schopnostem zabíjí desítky vojáků pouhým mrknutím oka. Když narazí na bosse, přichází v prvních 10 minutách filmu o své superschopnosti, které jsme bohužel během celých 4 dílů série nemohli ani jednou vychutnat. Hm. Boss uniká a Elis se vydává hledat zemi zaslíbenou. Potom tradiční scény se skupinkou v baráku uprostřed tisíců nepřátel a trocha akce na závěr. Kdo čeká nějaké nadstandardní efekty, překvapivé zápletky nebo nebo něco zajímavého vůbec, má smůlu. Smůlu má i ten, kdo čeká nějaké bombastické vyvrcholení filmu - je to jako sex v opici, uvolnit se a zapomenout.
Viděli jste SAW? Tak série R.E. se začíná ubírat stejným směrem. Umělé navazování a vytváření nových dílů. Jediný rozdíl je, že na tu Millu Jovovich se dá koukat asi pořád. A přitom je to taková škoda. První díl byl pecka a myslím, že obvzlášť pařani si přišli na své. Film byl postaven jako hra.
Na malém prostoru jsou scény řetězeny jako levely a stísněná nálady umocňuje atmosféru hororu. Bájo! Na druhém dílu jsem ocenil rostoucí variabilitu zombie a trochu rozmáchlejší akční scény. A "školní level" s dětičkami a pejsky je asi nepřekonaný. Dobrý dojem mi nepokazila ani dojemná scénka se zamilovaným monstrem na závěr filmu. A to je vše. Od trojky už nemá moc cenu něco řešit.
Snad toho brzy nechají, než to začne být opravdu trapné.

Dead space

23. ledna 2011 v 15:11 | majk |  recenze
Vzhledem k tomu, že za 5 dní vychází pokračování této výtečné FPS (i když je to vlastně TPS, která vám stojí přímo za pravým ramenem), rozhodl jsem se prostřílet se znovu davy mutantů a osvěžit si náladu Ishimury.
Hra Dead space přišla na náš trh někdy před dvěma lety a musím říct, že v té době mě naprosto nadchla. Nadnárodní monsterfirma vysílá záchrannou loď ke své těžařské základně Ishimura, aby zjistila, co se podělalo. Po ne zcela hladkém přistání, při kterém zlikvidujete únikový člun, zjistíte, že stanice je téměř kaput a je navíc zamořena zmutovanou vraždící posádkou. Protloukáte se osamoceni různými částmi lodi a snažíte se ji nejen opravit, ale také přijít záhadě na kloub. Výsledkem je samozřejmě zabití monstra a únik v raketoplánu. To celé trvá asi 10 hodin čistého času.
Výrazným plusem celé hry je realističnost prostředí i nepřátel a atmosféra lodi jako takové. Lekačky, zvuky a neustálé šeptání dodává hře na adrenalinu. Dlouho jsem si zvykal i na odlišný způsob boje, kdy nepřátelům ustřelujete končetiny. Věřte mi, že přehodit reflexivní míření z hlavy a hrudníku na ruce a především nohy opravdu chvíli trvá. K dispozici máte asi 8 různých originálních bouchaček, ze kterých však 5 můžete považovat vskutku jen za doplňkové. Bez plazmové řezačky, provazové pistole a pulzní pušky se asi v těžší obtížnosti těžko obejdete. Další veeeeelmi pozitivní věcí je kompletní lokalizace, takže můžete nejen pronikat hluboko do příběhu bez odbíhání ke slovníku, ale také málokdy nevíte, co a jak dál.
Na zápory hry přicházím hůř. Rozhodně musím jmenovat pohyb ve stavu beztíže, který postrádá lepší orientaci a střet s nepřáteli je v něm opravdu hustý, protože i když o nich víte, tak najít je v záklonu trvá přesně tak dlouho jako jejich první zásah. Další zápor, který se však týká většiny her, jsou skryté trofeje. Chybí-li vám ve hře pouze 2 a vy nevíte, jak je splnit, je to podle mě dost otravné. (BTW: Trojef Peng treasure sice není skrytá, ale rozhodně také spíše náhodná a až z netu jsem se dozvěděl, co a kde tento poklad je.......noooo, tak jsem fixloval, nooooo, a cooo jako.)
Co řící závěrem. Je to pecka střílečka. Včera jsem dokončil střední obtížnost (při poctivém hledání a sbírání až překvapivě snadnou) a už se těším na tu těžkou. No a hlavně na pokračování. Isaac for president!

krize očima anarchisty

20. ledna 2011 v 19:59 | majk |  játra
Růst. Růst! Růůůůůst!!!!! Nedávno mi někdo řekl, že pro ekonomiku je zásadní pohyb. Nahoru či dolů, pak je vše ok, stagnace je špatná. Říkala mi to nějaká guma za pultem, takže to beru s rezervou, i když něco na tom jistě bude.
Touha růstu vedla několik amerických bank k závodu o klienta a půjčování peněz za každou cenu. To a hrabivost hlavounů je pak přivedlo na buben. A ono když padne nějaká ta banka a obvzlášť když je jich víc, tak to pár lidí naštve a spousty vyděsí. Tento děs se pak díky nestabilitě a křehkosti ekonomiky jako takové nese napříč zeměmi a kontinenty a vyvolává různé reakce. Ta první přijde většinou od médií a z burzy. Na burze se to trochu zatřese a choulostivější podniky řitní (toto je sloveso). Média jak známo mají jednu základní zásadu - nosit jen špatné zprávy. Čím horší rozmáchlejší a rozmazanější, tím lepší. Takže se fofrem rozkřikne, že v Americe padlo několik menších bank a některé slabší ekonomiky mají na kahánku. Odpovědní lidé přehodnotí přístup a za rok se jede dál, močálem temným kolem bílých skal.
No a jak jsem krizi pocítil na svých bedrech já?
Předně cokoli negativního se od začátku tohoto období stalo, bylo najednou vinou krize. Tržby šly dolů - krize. (Krize je pryč a v našem byznysu jdou tržby stále dolů. Podle mě je to způsobeno tím, že nevychází nic dobrého ani v muzice a ani ve filmu. Jakmile totiž vyjde nějaká pecka, tak se lidi můžou strhat. Takhle chodí kolem prázdných regálů, chrastí šrajtoflemi a jdou pryč. Peníze jsou - není za co utrácet. Navíc se zde rozšiřuje velmi nemocný názor, že hlavní pro zákazníka je cena. Výlohu bez nápisu "akce" nebo "sleva" již těžko potkáte a ceny padají dolů tak rychle, že dnes musím prodat 5krát více kusů zboží, abych se dostal alespoň na loňskou úroveň. Z druhé strany, poslechnete-li si obraty našich významných firem, tak zjistíte, že si v době krize nejen nepohoršili, ale mnohé spíš polepšily.) Zkrachuje pár menších firem - krize. (No bodejť by nezkrachovali, když místo vytváření rezerv pro horší časy jezdí v dvoumilionových autech.) Rostou ceny pohonných hmot - krize. (To teda nevim. Rostly před krizí a rostou dál. Co k tomu dodat, když mám něco, na čem jsou dnes všichni závislí, tak bych to zdražoval krize nekrize.) Někde se něco náhodou nepovedlo - krize. Vsadím se, že i letošní povodně zavinila krize.....aarrrrrrrgggghhhhhhh.
Dále vznikl prostor pro zmrazení platů. Sockám se sice přidávalo, ale na práci a nikoli na gáži. Chytře využitá tisíce kilometrů od nás vzdálená krize umožnila českým zaměstnavatelům reorganizovat, takže vyhodili ty nepohodlné, což při zdejším zdanění mezd ušetří majlant, a jejich práci hodili na krk pohodlným. Navíc nikdo nepičoval, protože se díky médiím všichni báli o koryto. Geniální!
Růst. Možná bychom se měli všichni poněkud uklidnit a soustředit. Dát se v klídku dohromady, být rádi, že to funguje a vzít si pauzu od lámání rekordů. Věnovat se po letech také údržbě a vybavení nebo třeba školení. Nadoraz se nedá jet v ničem, vždycky to totiž končí úrazem. A na to vemte jed!
(autor tohoto článku je také guma)

Dobro

15. ledna 2011 v 14:34 | majk
Co jsou pro mě "paranormální jevy"? V dnešní době?
Například když vás pochválí nadřízený.
Například když vás prodavač v obchodě přesvědčuje, ať si nekupujete zboží. Třeba proto, že vám nesluší, že nestojí za nic, nebo že je moc drahé a za týden bude levnější.
Například když řidič uvidí u přechodu chodce a místo plynu sešlápne brzdu.
Například když vidíte, jak někdo místo nadávání na služby vezme lopatu a uklidí sníh před domem, aby se tam někdo nezabil.
Například když vidíte poctivého a pracovitého cikána.
Například když stojíte ve frontě v supermarketu s jedním mlékem v ruce a paní s dvoutisícovým vozíkem vás pustí před sebe.
Například když celou hodinu nezahlédnete nikoho ve fialových šatech.
Například když upozorníte pokladní, že vám účtuje jinou cenu, než je na cenovce a ona přizná chybu.
Například když vám prodavač odpoví na pozdrav.
Například když vašeho souseda ruší, že váš pes přes den štěká a vy ho přestanete nechávat doma samotného.
Například když doktor zvedne telefon a ušetří pacientovi hodiny cestování a čekání.
Například když se vás vrchní v restauraci poté, co jste mu za osmistovkový účet nechali 5 Kč, protože to stálo za prd, zeptá, jetsli jste byli s něčím nespokojeni.
Například když si nezapálíte ve společnosti nekuřáka.
Například když se politik nepovažuje za něco extra a narozdíl od uplatňování moci a těžení z ní, měří sobě i občanovi stejným metrem.
Například když přinesete manželce jen tak květiny.
Například když stojíte po autonehodě na okraji silnice a čtyři z pěti řidičů zastaví a ptají se, jestli nepotřebujete pomoci.
Například když není ranní tramvaj plná důchodců.
Například když vidíte, jak majitel psa, poté co pes vykoná potřebu, použije igelitový sáček a sebere to hovno.
Například když mluvíte jen pravdu.
Tohle všechno jsou dnes téměř paranormální jevy a až (jestli) začnou zase být "jen" normální bude nám všem báječně.
Majk for president. Já beru roha:-)

Avatar vs. Smrt čeká všude

14. ledna 2011 v 17:33 | majk |  recenze
Když jsem zjistil, co porazilo Avatar na loňských Oscarech, těšil jsem se na další Četu.....marně. Jednotka pyrotechniků amerického vojska v okupovaném Iráku přijde v akci o "šroubovák". Dostane nový v podobě zkušeného, ale poněkud nedisciplinovaného drsňáka. Série pyrotechnických historek ukradených nějakému vojákovi, která byla předlohou pro scénář, je doplněna o pár detailů ze života hlavních aktérů. Samozřejmě nechybí srdcervoucí příběh malého chlapce ubohého. Co dodat...jsou-li hlavními hrdiny filmu lidé, kteří pro nic za nic (to jsem řekl dost jemně, když si uvědomíme, že USA vtrhly do Iráku na základě vymyšlených ZHN) jen tak přišli a vybombardovali cizí zemi a jsou tam dodnes, nemohu jim již z principu fandit. Atentátníci, proti kterým se ve filmu bojuje, jsou z mého pohledu lidé, kteří brání napadenou zemi všemi prostředky. Nicméně pokud mám říct, jestli je ten film dobrý, pak musím odpovědět ano. Ale od oskarového filmu očekávám vytržení, nejen "dobrý".
Avatar si asi nemusíme dlouho představovat. Bezohledná komerční společnost těží pod ochranou americké armády (ve filmu "žoldáků vycvičených armádou") na cizí planetě vzácnou rudu. Místním obyvatelům se samozřejmě nelíbí invaze do jejich světa a velmi hrubé zacházení s přírodou, která je narozdíl od té naší jakýmsi živým nadorganismem. Spojení mezi oběma světy zprostředkují Avataři - uměle vypěstovaní m-záci s lidským dálkovým ovládáním. Hlavní hrdina během filmu a poznávání jiné kultury zjišťuje, že ho lidi už začínají fakt sr...nesouhlasit a že přírodní život domordců je přirozenější nejen na tomto místě, ale obecně vůbec. Závěrečná roztržka a chování velitele vojáků je (opět další a další) ukázkou lidské bezohlednosti. Všechny údajné odkazy na indiány, americkou vojenskou politiku apod. nechám samozřejmě stranou. Podle mě jsme prasata všichni, američan nebo čech. Film je nabitý nádhernými efekty v 2 i 3D.
Oba filmy mají tedy jedno společné - americkou armádu - always right, always good. V jednom je to banda vemen, co bez mrknutí oka masakruje země i národy a ve druhé hrdinská organizace bojující proti "terorismu".
Volba vítěze dopadla jak dopadla. V Iráku a nejen tam to nějak drhne a armáda dlouhodobě ztrácí podporu obyvatelstva, takže žádný šok. Teď už mě ale bohužel nikdo nepřesvědčí o nezávislosti akademie a celá "soutěž" tak jde do kopru. Škoda.

Král anglický

10. ledna 2011 v 16:56 | majk
Nerad sleduji filmy v originále. Chci si vychutnat celek a ne jen spodních 15 centimetrů plátna. Navíc čeština se od jiných jazyků neliší jen slovníkem, ale i intonací, zabarvením atd....prostě se to líp poslouchá. Nesnášim lidi, co mi tlačí do hlavy, že bych měl koukat na filmy v originále, abych si vychutnal všechny vtipy a narážky nebo třeba Al Pacinův "geniální" kubánský přízvuk. Vždycky, když mi tohle někdo říká, tak byl buď dlouho někde v Anglii nebo minimálně čte anglické knihy v origoši. Sorry, frajere, ale fóry s titulky stejně nepochopim správně a pokud je Scarface dobrý jen kvůli blbýmu přízvuku, tak ho asi ani vidět nechci. Jsem skalní dabingář a "žádnej čerstvej vzduch na tom nic nezmění" (Mark Renton, Trainspotting).
Nedávno jsem znovu dával historický velkoekran Království nebeské. Jakkoli se mi film na první shlédnutí nelíbil, tak musím uznat, že druhý pokus mě přesvědčil, že to není tak špatný biják a ty necelé 3 hoďky se daly normálně zkousnout. Pointa mi také přišla v pořádku: Ať už si bůh říká Aláh, Ježíš nebo Budha, tak pokud vůbec existuje, rozhodně nechce žádnou církev, ale prostě jen aby se lidé chovali slušně a činili dobro. S tím se lze snadno ztotožnit. V poslední scéně filmu se hrdina setká s chlápkem, který o sobě v dabingu řekne, že je "král anglický". Co to je?! Myslím, že existuje anglický král nebo král Anglie. Úplně mě to praštilo přes ucho.
On dabing nám v poslední době dost upadá. Žvatlání a zvuky herců jsou asi docela v pořádku, ale problém je s překlady. Nevím, jestli studentům málo platí nebo jestli to po nich nikdo nekontroluje, ale mechaničnost vzniku některých výtvorů je zarážející. Jakoby to dělalo 5 různých lidí, každý měl jinou stránku a nevěděli, že je to k filmu. Chybí návaznost a souvislosti, většina vtipů vyznívá do ztracena a to už vůbec nemluvím o překladech hovorových výrazů. V několika filmech si hrdina nekoupil něco za 5 babek, ale za "5 baků"...five bucks.
Asi nejhorší kontrast jsem zaznamenal u mého oblíbeného filmu Na hromnice o den více. Ten má oficiálně 4 dabingy a srovnám-li nejlepší s nejhorším, je jasně vidět, že pokud se věnuje překladu náležitá pozornost, neunikne vám ani vtípek ani pointička. A naopak. Příklad uvést neumím, ale obě verze jsou snadno identifikovatelné a trochu k dispozici: ta dobrá v hlavní roli s Petrem Svobodou a ta špatná nedávno vyšla na bluray u Bontonfilmu. Film se neprodává. Stejný problém je třeba u nedávno vyšlého Podivného dědictví s T.Hillem nebo u Shreka 1.
Otázkou tedy je, proč vyrábíme nové dabingy, když máme staré a osvědčené. Většina vydavatelů vám řekne, že původní dabing je díky autorským právům (což jsou většinou stoleté smlouvy s herci, ze kterých polovina již nežije) cenově naprosto nedostupná. Budiž, tak ať to předabují. Klidně budu poslouchat i Trávníčka, když bude říkat správné věty. Jenže dnes se šetří za každou cenu a na všem. Nejspíš proto, aby se daly filmy rozdávat v trafikách za pakatel.
Kdy už si lidé uvědomí, že nás není jen hrstka takových, kterým záleží více na kvalitě než na ceně?
A teď si jdu dát slaninu anglickou.

Iron DC from hell

10. ledna 2011 v 15:05 | majk |  recenze
Před několika měsíci vyšlo zajímavé cd. Kdybych ho pustil neználkovi, tak nejspíš řekne, že má ta Avril nové pěkné album. Jenže chyba lávky! Kapela se jmenuje Aloha from hell a cd No more days to waste. Je to mladá německá partička emáckých hošanů se sqělou zpěvačkou. Album je svěží, nabité energií s nějméně dvěma hitovkami a jednou výbornou předělávkou z osmdesátek. Zbývá tedy problém, proč že se vlastně o této kapele neví. Když mi ji krátce po vydání představoval dealer (firmy Sony - what a shock), tak řekl, že jsou to noví Tokio hotel - tzn. že jediné, co o té kapele a desce věděl, bylo, že jsou z německa a rozhodně ji nikdy neslyšel. Předpokládám, že v tomto duchu se nesla i celá propagace alba. CD se skoro neprodává. Škoda, všem vřele doporučuji.
Ono s propagací hudby je to teď vůbec divné. AC/DC vyšel poprvé výběr. Je výborný a je tam všechno... Líbí se mi, když kapela vydá výběr až po více než 10 řadovkách. (Znám i kapely, které to udělaly po dvou:-/ ) Problém alba je v tom, že má z nějakých nepochopitelných příčin na obalu obrázek a nápis Iron man 2. Nezasvěcenec ho tedy považuje za soundtrack, o kteté je zájem minimální. CD se skoro neprodává. Nicméně opět doporučuji.
Myslím, že v současné době tvůrčí krize, kdy nevychází nic dobrého a všichni si neustále stěžují na malé tržby, je nutné věnovat těm lepším titulům poněkud více pozornosti.
Na závěr jeden příklad se sice opačným průběhem, ale stejným výsledkem:
V létě vyšel Avatar. 2D Avatar. A od výrobce po zákazníka byli všichni natěšení na vánoční uvedení 3D verze filmu. Jenže chyba lávky! Z nějakých nepochopitelných příčin uzavřel distributor smlouvu s výrobcem elektroniky a zmíněný film byl k dispozici pouze jako bonus při nákupu jednoho typu televize. Prodal bych jich stovky.
"Jo Lízo, život je samá záhada", Homer Simpson

Playstation 3 aneb proč nemám rád firmu Sony

5. ledna 2011 v 11:05 | majk |  recenze
Čím jiným začít recenze her, než hodnocením toho, na čem je hraju. Po několika úspěšných letech na PS2 jsem si pořídil "trojku". Zajímavé je, že první setkání s touto konzolí bylo pro mě negativní a prodal jsem ji. Pak se ale naskytla další okase a tentokrát jsem to naštěstí překousl.
Začněme pozitivy:
Herní zážitek - a o ten tu přeci jde - je oproti dvojce nesrovnatelný. Pohyby rychlejší, grafika hladší a krev červenější;-) Ovladač není připojen pupeční šňůrou, takže vám ho pes nevykopne z ruky a nesmýkne přitom s konzolí přes celý pokoj. Oproti PC je tu výrazná výhoda v upgradech systému, které jsou zpravidla přímo součástí her popř. volně k dispozici online - jste za 5 minut hotoví a nemusíte shánět novou grafárnu. Hry se standardně vypalují na blue-ray disky, které jsou nejen odolnější proti poškození, ale tím pádem máte samozřejmě doma také blue-ray přehrávač, který vám pochopitelně zprostředkuje i poslední 3D technologie. Máte-li rychlý internet, poslouží vám konzole i k přístupu na email, lehkému surfování (do hlubšího jsem se ani nepouštěl, protože uživatelské rozhraní je na můj vkus velmi neohrabané nebo jsem ho nepochopil) a stahování her, muziky i videa. O online hraní snad nemusím ani mluvit. V neposlední řadě musím vyzdvihnout možnost sledování a náhrávání pořadů TV s dvoukanálovým Sony set-top boxem.
Nová vychytávka Kinect vám sice umožní zapojit i jiné svalové partie než prsty a palce, ale na to už je nutné mít nejen větší prostor, ale hlavně musíte zvednout zadek z gauče a proto jsem si konzoli přeci nepořizoval....
Pozitivní je kupodivu i cena výrobku. Nedávno jsem viděl v obchodě PS3 s 250 GB diskem za 8 tisíc Kč, což by nebyla taková pecka, pokud by k ní nepřidávali 6 her, takže konzoli samotnou v tomto případě pořizujete asi tak za 4 a to sorry....to je bomba.
Co říci k negativům:
Větrací systém pro HD je poněkud hlučný. Chcete-li se třeba dívat na film a máte doma i klasický dvd přehrávač, tak mu vždy dáte přednost. Je to škoda, protože bez toho by mi doma stačila jedna "bedýnka" na TV, filmy, hudbu i hry. Z televize nejde nahrávat, pokud je systém v pohotovostním režimu, vždy musí být zapnutý (nicméně tato technologie je dost nová a očekávám zlepšení). Komunita online pařanů je zatím stále dost malá, takže pokud nemáte známého, který je stejný blázen jako vy, tak si musíte vystačit se singlem.
Také systém trofejí je pro mě záhadou. Jako nápad ho beru. Součástí každé hry je série nepovinných úkolů (od dokončení levelu po zabití 5 nepřátel jedním granátem apod.) oceněných třístupňovým systémem trofejí, který můžete porovnávat s hráči celého světa. Dobrý. Bohužel trofeje se načítají automaticky z každé hry, kterou založíte a nejdou odstranit ze systému jinak, než naformátováním HD. Takže přestože u mých vlastních her mám úspěšnost asi 70%, tak díky tomu, že mám možnost zkoušet i dost jiných her, u kterých se zastavím většinou asi tak na 20 minut, jsem na žebříčku někde okolo 7% a tento stav se bude časem spíše zhoršovat. Hm.
Největším problémem tak zůstává firma Sony jako taková.
Její divize Playstation ČR má svérázný názor na náš trh a nutnost vytváření jakékoli prodpory ať prodejní či uživatelské. Tou první vás nebudu zatěžovat, zaměřím se na tu druhou. Pokud se vám na konzoli něco vysere nebo nemůžete něco pochopit či nastavit, tak nezvednete telefon a nenapíšete email, kde vám poradí technici, protože telefon se po 10 sekundách sám odpojí a email se vám vrátí jako nedoručitelný. A když už seženete číslo, kde to někdo zvedne, jednají s vámi jako mentálem, co obtěžuje servisáka při paření. Na oficiálních stránkách sice najdete odkaz na podporu, ale buď se vám zacyklí na dvou stránkách nebo vás hodí někam do Ameriky na tisícistránkové veřejné fórum v angličtině. Zkrátka:"Vyrazili jsme z tebe těžký prachy za náš výrobek, tak nás, kurva, už přestaň otravovat. Tím to totiž pro nás skončilo, mladej!" Nedivím se, že u nás roste oblíbenost Nintenda a XBOXů....
Problém lokalizace HW i her je sice trochu "můj", protože jsem stále toho názoru, že jsme v česku a pokud si koupím hru za 15 stovek, tak by měl být v češtině víc než jen návod, ale jsem nabeton přesvědčen, že stažitelný soubor s českými titulky do každé hry, by zvedl prodej minimálně o 50%. Škoda.
Co říci závěrem. Na miskách vah nejspíš převáží pozitiva a já mám tak oteklé ruce od ovladače, že se vždy těším do práce, jak si odpočinu....